Závěry z šetření ochránkyně v oblasti ochrany dětí, mládeže a rodiny

Je třeba zdůraznit, že ochránkyně se věnuje takřka výhradně těm případům práce OSPOD, se kterými se na ni obrátí stěžovatelé. Nemonitoruje veškerou práci OSPOD a uvedené nedostatky a jejich procentuální rozložení je proto možné vztahovat pouze na tyto šetřené případy. Nelze je zobecňovat na veškerou práci OSPOD.

Za uplynulé dva roky byl nejčastějším nedostatkem nečinnost úřadu (22 %) a zanedbání práce s rodinou (21 %). Mezi další významná a opakující se pochybení patří nevyčerpání všech možností sociální práce před odebráním dítěte z rodiny (11%), překročení pravomocí (10 %), uvádění nepřesných či zavádějících údajů pro soudy, které například rozhodují o odebrání dítěte nebo omezení kontaktů s rodinou (7 %). Posledním, ale velmi podstatným, nedostatkem pak je ponechání dětí v ústavech po zbytečně dlouhou dobu nebo neodůvodněné rozdělení sourozenců (6 %).

OSPOD se v šetřených případech, ve kterých bylo konstatováno pochybení, často věnoval situaci dítěte, zanedbával však práci s rodinou (21 %). Nesnažil se rodiče přimět k řešení vzájemných konfliktů, nenařídil jim využití odborné pomoci, nedostatečně je informoval o dalších krocích nebo rodiče nezapojoval do vytváření individuálního plánu ochrany dítěte. Často tím snižoval šance, že by rodiče urovnali své neutěšené konflikty a mohli se později o své dítě zase starat. OSPOD se tedy věnoval řešení situace dítěte, ale opomíjel jeho rodinné zázemí.

V 11 % případů OSPOD nevyčerpal všechny možnosti před přistoupením k nejtvrdšímu opatření – odebrání dítěte z rodiny a jeho umístění do ústavní péče. Obvykle se jednalo o nekontaktování členů širší rodiny, zda by o dítě nemohli sami pečovat.  Z šetření přitom často vyplývalo, že členové širší rodiny mívali zájem se o dítě svých příbuzných v problémech postarat. OSPOD však tyto možnosti mnohdy vůbec neprověřil. Podobně třeba OSPOD rodičům nezprostředkoval odbornou pomoc, která by jim mohla pomoci zlepšit jejich rodičovské kompetence, a rovnou přistoupil k odebrání dítěte. Osobní péče však musí mít přednost před umístěním dítěte do ústavní výchovy.  

Za velmi problematické považujeme neodůvodněné rozdělování sourozenců, ke kterému obvykle dochází spíše z administrativních důvodů – jako je například omezená kapacita zařízení nebo pěstounů. V šetřených případech OSPOD rozdělení nezabránil, ani následně nevyvinul aktivitu k opětovnému sloučení sourozenců. Podobně v případě jejich oddělení alespoň nezajistil pravidelný kontakt sourozenců a udržení jejich často již jediné existující rodinné vazby. Jiným případem je pasivita úřadu, kdy se aktivně nesnaží dostat dítě z ústavní výchovy zpátky do rodinné nebo pěstounské péče. Tyto případy se vyskytly ve 14 % pochybení.

O odebrání dítěte z péče nebo omezení styků s rodinou může rozhodnout pouze soud. Soud se však z velké části opírá o podklady, které mu poskytne OSPOD a je proto třeba trvat na pečlivém a objektivním zhodnocení situace dítěte a rodiny. Bohužel jsme se setkali s případy, kdy byly soudu poskytnuty nepřesné, neúplné nebo vyloženě zavádějící informace. 

Doporučení veřejné ochránkyně práv

• Ochránkyně doporučuje, aby OSPOD při řešení konfliktních vztahů mezi rodiči, které se citelně dotýkají jejich nezletilých dětí, využíval všech svých zákonných kompetencí. Tedy i možnosti uložit rodičům (ve správním řízení) povinnost spolupracovat s odborným poradenským zařízením (typicky se jedná o individuální či společnou terapii rodičů anebo mediaci), jestliže rodiče této možnosti nevyužili dobrovolně na základě předchozího doporučení OSPOD.
• OSPOD není povinen řešit každý rodičovský spor, který v souvislosti s výchovou a péčí o dítě mezi rodiči vznikne. Sociálně-právní ochrana dětí nemá probíhat v režii rodičů, je nutná jejich spolupráce s OSPOD. OSPOD je ten, kdo koordinuje a řídí potřebné kroky v rámci výkonu sociálně-právní ochrany dětí.
• Za situace, kdy je OSPOD soudem ustanoveným kolizním opatrovníkem dítěte v opatrovnickém soudním řízení, měl by soudu nejen podávat objektivní informace o rodinných poměrech, ale tyto rovněž vyhodnocovat a na jejich základě formulovat svá stanoviska a návrhy soudu.
• V případě dětí, které byly odebrány z rodiny, a umístěny do některého z ústavních zařízení (školských či zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc), by si měl být OSPOD jasně vědom skutečnosti, že o styku rodičů s dětmi může rozhodovat výhradně soud, nikoliv ředitel zařízení. Jestliže tedy zařízení nepřiměřeně omezuje či snad zcela znemožňuje kontakt dětí s rodiči, měl by OSPOD zařízení upozornit na nezákonnost takového jednání a zároveň podat soudu podnět, aby o styku rozhodl.
• Ochránkyně dále doporučuje, aby zejména kraje reagovaly na potřebu navazujících sociálních služeb za účelem zajištění efektivního výkonu sociálně-právní ochrany dětí, jichž je dle zjištění ochránkyně stále nedostatek. A to jak v oblasti terénních služeb, poskytování asistence u kontaktu rodičů s dětmi, tak odborné poradenské pomoci (individuální či rodinné terapie a mediace). 

Zjištěná pochybení v letech 2014 a 2015

Příklady pochybení z jednotlivých šetření

Zanedbání práce s rodinou

• Nedostatečné naplňování závěrů případové konference a absence dalšího plánování práce s rodinou. Situace v rodině kvůli zanedbání sociální práce dospěla k nejtvrdšímu opatření, jakým je odebrání dítěte z rodiny.
• Z individuálního plánu ochrany dítěte (IPOD) není vůbec jasné, za jakých podmínek bude možný návrat dětí do původní rodiny, co vše matka musí splnit, aby jí byly děti vráceny do péče, a jaké sanační podpory v tomto směru se jí ze strany veřejné moci dostane. Celkově situace nepůsobí dojmem, že by orgán sociálně-právní ochrany dětí jednal v zájmu směřování dětí zpět do původní rodiny.
• Nedostatečná sociální práce s rodinou až pasivita během dlouhodobého pobytu dětí v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Nezajištění podpůrných služeb, které by napomohly ke stabilizaci poměrů v rodině během pobytu dětí v zařízení a tedy i k umožnění návratu dětí zpět do rodiny.
• Rodiče nebyli zřetelně a prokazatelně informováni o možnosti odebrání dítěte z jejich péče. Ačkoli byli při téměř všech šetřeních upozorňováni na nevyhovující situaci, ani v jednom záznamu o šetření není zmíněno, že by je pracovnice OSPOD výslovně upozornily na možnost odebrání dítěte a jeho umístění do náhradní péče. Rodiče nemohli objektivně zhodnotit, v jak závažné situaci se nacházejí.
• Při zpracování individuálního plánu ochrany dítěte (IPOD) se OSPOD ani nepokusil o navázání spolupráce s rodiči.
• Rodiče nebyli systematicky vedeni k dohodě prostřednictvím psychologa či mediátora nebo formou nařízení využití odborné poradenské pomoci.

 Nevyčerpání všech možností před odebráním dětí z rodiny

• OSPOD souhlasil s umístěním dítěte do dětského domova. Neřídil se pravidlem, že osobní péče má mít přednost před ústavní výchovou, nezjišťoval možnosti příbuzných dětí, u nichž již  v minulosti po dobu několika měsíců jedno z dětí pobývalo. Jedná se o zásadní pochybení jak v sociální práci, tak při výkonu kolizního opatrovnictví.
• Nekontaktování členů širší rodiny v období před podáním návrhů na vydání předběžných opatření k odnětí dítěte z péče matky.
• OSPOD matce ve fázi před odebráním dětí nezprostředkoval spolupráci s některou z nevládních organizací za účelem posílení jejích rodičovských kompetencí a výchovné způsobilosti, díky níž by její nedostatky v péči o děti mohly být zmírněny.

 Nečinnost

• OSPOD byl nečinný po dobu téměř dvou let, kdy měl usilovat o úpravu vztahů mezi rodiči a o obnovení rodinných vazeb mezi dcerou a otcem.
• Pasivní postoj k podnětům otce, nevyhodnocení situace dětí a jejich rodiny a nevytvoření individuálních plánů ochrany dětí.
• Děti strávily v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc více než půl roku. Sociální pracovnice je za celou dobu nenavštívila s odůvodněním, že jí to zákon neukládá.
• Kolizní opatrovník nedostál svým zákonným povinnostem a veškerou svoji odpovědnost přenesl na soud, což je nepřípustné.
• OSPOD podal pozdě návrh na umístění chlapce mimo ohrožující prostředí.

  Překročení pravomocí

• OSPOD matce po dobu téměř půl roku neumožnil styky s dětmi v zařízení z důvodu jejich možného ovlivnění, čímž de facto nahrazoval rozhodnutí soudu, kterému jedinému přísluší omezit či zakázat styk dětí s rodiči.
• OSPOD požádal nemocnici, aby nepropouštěla dítě do domácí péče bez jeho vyjádření, čímž překročil své pravomoci.
• Zachovával protiprávní stav, kdy otci nebyly zařízením umožňovány návštěvy nezletilé, čímž de facto nahrazoval rozhodnutí soudu, kterému jedinému přísluší omezit či zakázat styk dětí s rodiči.
• OSPOD podal návrh na ústavní výchovu dítěte, aby donutil matku k lepší spolupráci. Nesledoval tak nejlepší zájem dítěte.  Ústavní výchova nesmí být preventivním opatřením.

Nepřesné údaje pro soud

• Tvrzení obsažená ve zprávě pro soud neměla oporu ve spisové dokumentaci: OSPOD informoval soud o názoru nezletilé, ale nesdělil, za jakých okolností byl tento názor zjištěn a zda při tomto rozhovoru s nezletilou nebyl přítomen jeden z rodičů, který by tak názor nezletilé zkreslil. Ze spisové dokumentace se navíc nepodařilo doložit, že by takovýto rozhovor vůbec proběhl. 
• OSPOD poskytl policii ČR zavádějící a nepravdivou informaci: „dokud nerozhodne soud, nemá ani jeden z rodičů povinnost druhému sdělovat, kde se s dětmi zdržuje,“ sdělil OSPOD policii v situaci, kdy otec odjel s dítětem neznámo kam a zasáhl tak přímo do práv matky. Toto sdělení bylo nepravdivé a ovlivnilo další postup policie.
• Nevyhověl žádosti soudu o sociální šetření a pohovor s nezletilým.
• Ve zprávách pro soud uváděl zavádějící informace, týkající se postoje matky k synovi, jakož i postoje syna k matce (§ 8 odst. 2 zákona o SPOD).

 Ponechání dětí v DD/Rozdělení sourozenců

• Nedostatečné vyhodnocení situace dětí. OSPOD věděl o absenci sourozeneckého osobního kontaktu a přání dětí být si nablízku, nevyvinul však žádnou iniciativu k jejich pravidelnému potkávání.
• Umožnění setrvání nezletilých sourozenců v domově po velmi dlouhou dobu několika let. V době návštěvy domova a následné komunikace s dotčenými subjekty bylo patrné, že by se situace mohla vyvinout směrem k návratu dívek k matce. Paradoxně přitom nebylo z kroků OSPOD ani domova zřetelné, zda vůbec a případně nakolik je s matkou v další péči a výchově dívek počítáno.
• Umístění sourozenců do různých kojeneckých zařízení z nepodstatných (z hlediska zájmu dítěte) důvodů, aniž by se OSPOD zabýval otázkou podpory jediné využitelné rodinné vazby.
• OSPOD umožnil setrvání nezletilého v kojeneckém ústavě po velmi dlouhou dobu několika let. Zájem původní rodiny však byl více než patrný, sanace rodiny v systematickém slova smyslu neprobíhala. Současně nebyla řešena ani náhradní rodinná péče.