Zveřejněno
Těhotné ženy musí být chráněny před propuštěním z práce i ve zkušební době
Žena otěhotněla ve zkušební době a oznámila tuto skutečnost svému zaměstnavateli. Ten jí propustil bez uvedení důvodu s odkazem na skutečnost, že na to má ve zkušební době právo. Žena přitom pro daného zaměstnavatele pracovala v předchozích letech, aniž by měl k její práci jakékoli výhrady. Zákoník práce takový postup skutečně umožňuje. Dostává se tím však do kolize se směrnicí Evropské unie, která požaduje po členských státech přijmout nezbytná opatření zakazující výpověď zaměstnankyním mimo jiné v době těhotenství. Současně se i na zkušební dobu vztahuje antidiskriminační zákon.
Žena u zaměstnavatele v minulosti pracovala na dohodu o pracovní činnosti na pozici „uklízečka“ od září 2014 do srpna 2015. Od září pak vykonávala stejnou práci na hlavní pracovní poměr na dobu určitou a to do konce roku 2017. Pak nastoupila k jinému zaměstnavateli, ale od března 2018 se k tomuto zaměstnavateli vrátila, tentokrát na místo lesní dělnice. V pracovní smlouvě byla sjednána zkušební doba v délce tří měsíců. Stěžovatelka v době nástupu na novou pracovní pozici nebyla těhotná, otěhotněla až v průběhu měsíce března.
Informovala o této skutečnosti zaměstnavatele a požádala o přeřazení na jinou pozici. O dva týdny později jí zaměstnavatel propustil. Žena se domnívala, že byla propuštěna kvůli těhotenství a požádala zaměstnavatele o vyjádření a přehodnocení tohoto kroku, ten ale zrušení pracovního poměru odmítl komentovat. Žena se následně obrátila na ombudsmanku.
Zákoník práce stanovuje explicitní zákaz dát výpověď těhotné zaměstnankyni. V případě pracovního poměru ve zkušební době však zákoník podobný zákaz nezná.
Směrnice Rady 92/85 uvádí ve svém čl. 10 bodu 1 požadavek na členské státy k přijmutí nezbytných opatření k zákazu výpovědi zaměstnankyním v době těhotenství. Zákoník práce je pak předpisem, který má tuto směrnici aplikovat, což v případě zkušební doby nečiní. Výkladem této směrnice se v roce 2018 zabýval také Soudní dvůr Evropské unie, který uvedl, že „členské státy přijmou opatření nezbytná k tomu, aby bylo v zásadě zakázáno propouštět dané (těhotné) zaměstnankyně ze zaměstnání.“
Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu z roku 2009 musí být také úkony ve zkušební době poměřovány z hlediska zákazu diskriminace a rovného zacházení.
Uvedený případ poukazuje na dvě skutečnosti. Česká právní úprava nezohledňuje danou směrnici Evropské unie požadující zákaz výpovědi ženám v době těhotenství. Současně daný případ vzbuzuje podezření, že žena byla diskriminována z důvodu svého těhotenství.
Žena se rozhodla bránit u soudu, který snad vnese světlo do obou problémů.