Umisťování antén na domě – možnosti uživatele bytu při nesouhlasu vlastníka domu

(aktualizováno 5. 3. 2012)

Vlastník domu je povinen umožnit oprávněnému uživateli domu příjem rozhlasového a televizního vysílání. Jedná se o zákonné omezení vlastnického práva. Pokud mezi vlastníkem a uživatelem dojde ke sporu ohledně rozsahu této povinnosti, musí tento spor rozhodnout příslušný stavební úřad ve spolupráci s Českým telekomunikačním úřadem.

V poslední době se ochránce setkává s přibývajícími podněty týkajícími se umístění antén n a fasádě či střeše (případně půdě) bytových domů. Zvýšený zájem souvisí s postupným přechodem z analogového na digitální vysílání, kdy je třeba příjem signálu řešit například i novou anténou. 

Z hlediska stavebního zákona platí, že  pokud antény pro příjem rozhlasového a televizního vysílání přesahují i s nosnou konstrukcí 15 metrů, vyžadují ohlášení stavebnímu úřadu, jsou-li enší, pak se považují za zařízení ve smyslu stavebního zákona a i přestože nevyžadují ohlášení na stavebním úřadě, mohou vyžadovat dle své povahy územní rozhodnutí (rozhodnutí o umístění zařízení, resp. územní souhlas). U antén menších (satelity) však dle názoru ochránce není potřeba ani územního rozhodnutí.

Veřejně ne zcela známou skutečností navíc je, že zákon o elektronických komunikacích (ust. § 104 odst. 15 zákona o elektronických komunikacích, dále ZEK) stanovuje povinnost vlastníka domu (bytu, nebytového prostoru) umožnit oprávněnému uživateli příjem rozhlasového a televizního vysílání (instalace zařízení příjmu vysílání – tj. samostatné antény, nebo zřízení vnitřního komunikačního vedení včetně rozvaděče a koncového budu sítě např. formou společné antény – STA). Jedná se o zákonné omezení vlastnického práva^[1].

Jak vyplývá ze stanoviska Českého telekomunikačního úřadu^[2] (ČTÚ), předmětná povinnost vlastníka domu se vztahuje pouze k umožnění příjmu programů prvotně šířených, nikoliv k umožnění příjmu vysílání převzatého^[3]. Podstatné je pouze to, zda je umožněn uvedený, a zákonem vyžadovaný příjem prvotně šířeného vysílání (přičemž dle ČTÚ pouze televizní kabelový rozvod ke splnění této povinnosti nestačí)^[4]. Podstatné je pouze to, zda je uvedený a zákonem vyžadovaný příjem prvotně šířeného vysílání umožněn. Nejedná se tedy o aktivní činnost vlastníka (konání ve smyslu zajištění příjmu), nýbrž pouze o jeho pasivní činnost ve smyslu umožnění příjmu uživateli (strpění instalace zařízení pro příjem). Vlastník je tudíž povinen umožnit (nikoliv zajistit, zřídit) uživateli instalaci antény, kterou si pak zajišťuje uživatel sám na své náklady.

V případech, kdy příjem vysílání vlastníkem prokazatelně umožněn není a vlastník zároveň instalaci antény pro příjem vysílání odmítne umožnit (vlastník např. odmítne vydat souhlas s umístěním antény uživatele na střechu či plášť budovy^[5]), je nutné, aby se dotčená strana sporu (zpravidla uživatel bytu) obrátila na stavební úřad s návrhem na rozhodnutí sporu o rozsah povinností podle ust. § 104 odst. 15 ZEK s tím, že vlastník nezajišťuje příjem prvotně šířeného vysílání a snaha uživatele si tento příjem zajistit svépomocí instalací vlastní antény je mařena neposkytnutím souhlasu vlastníka. Pouhý nesouhlas vlastníka s instalací antény v uvedeném sporu však nemůže být s ohledem na zákonem stanovené omezení vlastnického práva z důvodu veřejného zájmu dominantním faktorem. Nesouhlas vlastníka samozřejmě může být odůvodněn obavou z možné hrozící škody na stavbě v jeho vlastnictví, či jinými závažnými okolnostmi, ale bude pouze jedním z několika důkazů, které správní orgán bude muset zvažovat, přičemž je povinen taktéž zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu (zde právo na příjem signálu, tedy právo obyvatelstva na informace). V řízení, v němž má být uložena povinnost, je správní orgán povinen i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena.

Uživatelům bytů tedy ochránce doporučuje, aby se v případě, kdy mezi nimi a vlastníkem budovy (bytu, nebytového prostoru atd.) dojde ke sporu ohledně rozsahu povinností umožnit příjem vysílání, za splnění podmínek viz shora nejprve obrátili na příslušný stavební úřad, který ve spolupráci s Českým telekomunikačním úřadem spor rozhodne. 

Stavební úřad následně musí zahájit řízení podle ust. § 104 odst. 15 ZEK. V řízení jednak zváží konkrétní okolnosti případu, přičemž dbá co možná nejmenšího zásahu do stavby jak z hlediska stavebního (zatížení nemovitosti individuálními zařízeními při větším počtu uživatelů), tak z hlediska estetického. Po zjištění skutkového stavu a stanovisek obou stran rozhodne o právu uživatele na příjem prostřednictvím prostřednictvím konkrétního zařízení (antény), specifikuje technické detaily včetně konkrétního umístění (osazení na konstrukci).Jelikož ze zákona o elektronických komunikacích jasně nevyplývá, v jakém rozsahu má stavební úřad vydat rozhodnutí, tj. zda má např. určit přesné umístění antény, specifikovat její rozměr apod., přičemž stavební úřady často ve věci tápou, ochránce opakovaně vyzval Ministerstvo pro místní rozvoj, aby vydalo stanovisko k doporučenému postupu stavebních úřadů. I přes aktuální digitalizaci televizního vysílání a narůstající počet sporů o umístění antén dosud stanovisko vydáno nebylo.

Ochránce  v současnosti podniká kroky, které by měly přimět Ministerstvo průmyslu a obchodu jako garanta ZEK, aby buď v součinnosti s Ministerstvem pro místní rozvoj vydalo stanovisko k závaznému postupu stavebních úřadů v těchto případech, nebo aby iniciovalo změnu ZEK, která rozhodování o sporech dle jeho ustanovení § 104 odst. 15 ponechá na obecných soudech.

^[1] Dle názoru ČTÚ tedy i pokud je v domě instalována kabelová televize, má vlastník domu povinnost umožnit uživateli bytu zřídit si a instalovat na vlastní náklady zařízení pro příjem požadovaných programů (např. individuální anténu).

^[2] dostupného na http://www.ctu.cz/ctu-informuje/jak-postupovat/povinnost-vlastnika-domu-umoznit-prijem-r-a-tv-vysilani.html  

^[3] Co je prvotně šířením opět viz stanoviska 

^[4] Ve smyslu ust. § 2 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, v platném znění, je pojmově šíření vysílání pro veřejnost prostřednictvím sítí elektronických komunikací (televizní kabelový rozvod) šířením převzatých programů.

^[5] Je nutno se na vlastníka vždy nejprve obrátit se žádostí o poskytnutí souhlasu s umístěním antény, a to pro pozdější průkaznost nejlépe písemně.