ÚOOÚ odmítá šetřit ztrátu lékařské dokumentace

Zástupkyně ochránce vytýká Úřadu pro ochranu osobních údajů, že při vyřizování stížnost pacientky na ztrátu její karty nepostupoval podle zákona, nezahájil kontrolu či správní řízení, prováděl pouze neurči té dotazování a stížnost nakonec v rozporu se zákonem odložil. Nezjišťoval skutkový a právní stav způsobem, který stanovuje zákon, a neurčil ani, kdo má v daném případě povinnosti správce osobních údajů a kdo tedy nese odpovědnost za jejich zabezpečení proti ztrátě či odcizení, přestože právě toto patří ke kompetencím ÚOOÚ.

Na ochránce se obrátil manžel jedné z pacientek nestátního zdravotnického zařízení poté, co Úřad pro ochranu osobních údajů nedostatečně prověřil stížnost na ztrátu lékařské dokumentace. V roce 2007 se jeho manželka dozvěděla, že v zařízení, v němž byla registrována jako pacientka, došlo k personální změně. Její lékařka zařízení opustila, proto ji jako pacientku převzal jiný lékař. Při té příležitosti se zjistilo, že zařízení nemá k dispozici její zdravotnickou dokumentaci. Z vyjádření provozovatele nestátního zdravotnického zařízení navíc vyplynulo, že není jisté, kdy ke ztrátě karty došlo, zda ji neoprávněně odnesla lékařka, která měla pacientku v péči naposledy, či zda se karta neztratila ještě za působení předchozí lékařky. Stejně tak vyjádření provozovatele potvrdilo, že k dohledání není zdravotnická dokumentace většího počtu pacientek.

Podle zástupkyně ochránce měl Úřad pro ochranu osobních údajů po oznámení zmizení zdravotnické dokumentace, a tedy oznámení porušení zákona o ochraně osobních údajů, uplatnit své dozorové pravomoci a provést státní kontrolu či zahájit správní řízení. Místo toho však ÚOOÚ v průběhu celého roku činil jen jakési neurčité vyšetřování bez zákonného podkladu. Nešlo ani o kontrolu, ani o správní řízení. Přitom právě státní kontrola mohla s jistotou prověřit, jaké byly smluvní a jiné vztahy ve zdravotnickém zařízení, vyjasnit, kdo je podle zákona správcem osobních údajů. Šetřením na místě mohlo být také s určitostí zjištěno, jaká dokumentace chybí. Místo toho se ÚOOÚ omezil pouze na konstatování, že smluvní vztahy v zařízení byly nejasné, a stížnost odložil. Nadto vyjádřil názor, že díky složitým vztahům nelze určit kdo je správcem osobních údajů, proto ÚOOÚ nemůže žádného z aktérů (zařízení, bývalí lékaři) nutit, aby měl zdravotnickou dokumentaci v držení.

Takový postup a výklad zákona o ochraně osobních údajů je podle zástupkyně ochránce naprosto neakceptovatelný, protože popírá vymahatelnost zákona. Podle tohoto absurdního výkladu by byl správce neznámý a nebylo by možné po nikom žádat nápravu. Je přitom zcela evidentní a potvrzené zdravotní pojišťovnou, že manželka stěžovatele byla a dosud je registrovanou pacientkou daného nestátního zdravotnického zařízení, z čehož vyplývá, že právě toto zdravotnické zařízení musí spravovat její dokumentaci, bez ohledu na to, jakým způsobem mělo zařízení upraven vztah s jednotlivými lékaři. Postup Úřadu pro ochranu osobních údajů v případě vyřizování konkrétní stížnosti pacientky zdravotnického zařízení proto zástupkyně ochránce musí hodnotit jako porušení zákona.

ÚOOÚ odůvodnil svou nečinnost i skutečností, že se stěžovatel obrátil i na Magistrát hl. města Prahy, který v rámci své působnosti vedl v zařízení šetření. Podle ÚOOÚ by další kontrola byla neefektivní duplicitou. Zástupkyně ochránce s tímto postojem zásadně nesouhlasí a připomíná, že magistrát nemá oprávnění prověřovat soulad se zákonem o ochraně osobních údajů a nemůže tedy prověřovat, zda zařízení přijalo opatření, aby nemohlo dojít k neoprávněnému nebo nahodilému přístupu k osobním údajům nebo k jejich zničení, ztrátě či odcizení. Takovou pravomoc má výhradně ÚOOÚ, který také jako jediný může v této věci ukládat opatření k nápravě a pokuty.

Podle zástupkyně ochránce by měl Úřad pro ochranu osobních údajů nyní neprodleně provést v nestátním zdravotnickém zařízení státní kontrolu, zjistit, jakým způsobem je zabezpečena dokumentace pacientů, porovnat seznam registrovaných pacientů s papírovou či elektronickou zdravotnickou dokumentací na místě a v případě nesouladu požadovat předložení chybějící dokumentace. Při kontrole by se měl zaměřit na to, je-li řádně zaznamenáno, jak s dokumentací nakládají jednotliví zaměstnanci a byla-li přijatá technicko–organizační opatření umožňující přesně určit a ověřit, komu byly údaje předány. Jestliže zjistí, že zařízení nepostupuje v souladu se zákonem o ochraně osobních údajů a citlivé údaje pacientů nejsou dostatečně chráněny, měl by ÚOOÚ uplatnit veškeré nástroje a sankční mechanismy, včetně ukládání pokut.

Správné nakládání se zdravotnickou dokumentací, při změně ošetřujícího lékaře:

Pacient se rozhodne přejít k jinému lékaři:

Nový lékař musí vyplnit tzv. registrační list a vyžádat si od předchozího lékaře informace potřebné k zajištění zdravotní péče. Předchozí lékař je povinen mu je předat písemně, nejčastěji formou kopie nebo pořízením výpisu z dokumentace. Originál by měl zůstat u předchozího lékaře pro případnou kontrolu ze strany zdravotní pojišťovny anebo pro vyžádání ze strany soudu či orgánů činných v trestním řízení. Pokud s tím pacient souhlasí, může sám přenést dokumentaci od jednoho lékaře ke druhému.

Lékař ukončí pracovní poměr ve zdravotnickém zařízení:

V žádném případě není možné, aby si odnesl, kopíroval či jinak neoprávněně nakládal se zdravotnickou dokumentací pacientů, které ošetřoval. Správcem osobních údajů obsažených ve zdravotnické dokumentaci je zdravotnické zařízení.  Jestliže si lékař své pacienty chce ponechat i v novém působišti, musí je předem informovat a poučit je o zákonném postupu. Je na rozhodnutí pacienta, zda se k tomuto lékaři přeregistruje.

Zdravotnické zařízení zaniklo:

Pokud zařízení přestalo péči poskytovat nebo zaniklo (např. došlo ke zrušení registrace či k úmrtí lékaře poskytujícího zdravotní péči vlastním jménem), musí provozovatel zařízení nebo ten, kdo žil se zemřelým ve společné domácnosti, oznámit správnímu úřadu, který vydal rozhodnutí o registraci zdravotnického zařízení, tuto skutečnost a zabezpečit zdravotnickou dokumentaci. Správní úřad (krajský úřad či magistrát statutárního města) musí dokumentaci neprodleně převzít a informovat pacienty, kteří mají právo zvolit si nového lékaře. Zdravotnická dokumentace může být vydána přímo pacientovi na základě jeho oznámení či na základě písemného vyžádání nově zvoleného zdravotnického zařízení.