V Kyselce stát naprosto selhal

V případě lázní a areálu Mattoniho továrny v Kyselce orgány státní památkové péče zcela selhaly, v důsledku čehož jsou dnes objekty „pod dohledem státu“ v  žalostném stavu. Stát a jeho orgány – bývalý okresní úřad, dnes magistrát, krajský úřad a Ministerstvo kultury ČR – nebyly od 90. let schopny zajistit řádnou údržbu a opravu chátrajících památkově chráněných objektů.

Má-li stát zájem na tom, aby určité stavby podléhaly památkové ochraně, je podle ochránce jeho povinností dohlédnout na to, aby tato ochrana byla také v praxi naplňována. Orgány státu jsou tedy povinny dohlížet, zda vlastník památkově chráněného objektu udržuje stavbu v dobrém stavu, jak předepisuje zákon o státní památkové péči. Jestliže vlastník své povinnosti neplní a nerespektuje ani opatření, která mu uložil orgán státní památkové péče, je třeba, aby konal stát a jeho orgány. Těm zákon o státní památkové péči ukládá zajistit nezbytná opatření pro zabezpečení památky a náklady pak po vlastníkovi vymáhat.

Ochránce si je vědom, že provedení potřebných záchranných prací na náklad státu, jak s tím počítá zákon, významně dopadá na finanční rozpočet úřadu, resp. rozpočet státu. Má-li však stát zájem na památkové ochraně a výslovně ho i projeví v zákonné úpravě, je pak jeho povinností takové kroky podniknout.

Šetření ve věci havarijního stavu lázní v Kyselce zahájil ochránce z vlastní iniciativy poté, kdy z veřejně dostupných informací vyplynulo, že i přes evidentně havarijní stav nebyly zahájeny žádné práce směřující k opravě či údržbě objektů. Podle evidence památek vedené Národním památkovým ústavem je přitom areál zařazen na seznam nejohroženějších kulturních památek v ČR. Ochránce proto požádal Magistrát města Karlovy Vary o stanovisko a doložení postupu magistrátu v této věci. O stanovisko požádal také ministra kultury. Z obou odpovědí však vyplynulo, že příslušné státní orgány chátrání kulturní památky mlčky tolerovaly a v současné době se pouze odvolávají na minulá pochybení. Poukazují také na to, že v minulosti nařízené udržovací práce nebyly splněny a dnes je již nelze vymáhat z důvodu uplynutí promlčecích lhůt.

Neschopnost přijímat opatření a vymáhat jejich plnění a neochotu zajistit náhradní výkon, jak ukládá zákon, nemůže ochránce u správních orgánů demokratického právního státu akceptovat. Nejen, že správní orgány nebyly schopny kulturní památku ochránit, ale o regeneraci památkově chráněných objektů vůbec neuvažovaly. Dokládá to povolení stavby nové stáčírny, která svou hmotou a architektonickým provedením zcela degraduje prostředí státem chráněné památky. Správní orgány kulturní památku vůbec nebraly v úvahu a zcela pominuly nutnost zakomponovat nový výrobní objekt do státem chráněného areálu.

Ochránce je přesvědčen, že za situace, kdy jsou lázeňské objekty v havarijním stavu a charakter původního historického areálu Mattoniho továrny je navíc nenávratně zničen stavbou nové stáčírny, musí se Ministerstvo kultury zamyslet nad podstatou, smyslem a rozsahem památkové ochrany. Ministerstvo by mělo zvážit, zda lázeňské domy a průmyslový areál Mattoniho továrny v Kyselce stále splňují požadavky kladené na památkově chráněné kulturní památky a zda je nutné a vůbec možné setrvat na památkové ochraně v původním rozsahu. V návaznosti na to by mělo také zvážit, zda památkovou ochranu omezí na vybrané objekty v areálu. Pokud ministerstvo dospěje k závěru, že je památková ochrana lázeňských budov, areálu továrny či jednotlivých objektů odůvodněná i přes jejich havarijní stav, je třeba, aby prostřednictvím orgánů památkové péče urychleně zabránilo dalšímu chátrání staveb. V takovém případě však ochránce za účinná opatření k záchraně rozhodně nemůže považovat např. práce na studiích řešících budoucí využití objektů nebo přípravné práce na shromáždění podkladů pro případné územní řízení. Jestliže je ohrožena samotná existence památkově chráněných staveb, efektivní opatření k záchraně je třeba realizovat ihned.