Víme, že se povodně budou opakovat, prevenci však zanedbáváme

Povodně způsobují v České republice jedno z největších ohrožení majetku, vedou ke ztrátám na životech, k devastaci kulturní krajiny i ekologickým škodám. Opakují se, nelze jim zcela zabránit a každá povodeň má navíc jiný charakter. Základem účinné protipovodňové ochrany je proto prevence začínající už na úrovni územního plánování.

Od roku 2012 se veřejný ochránce práv soustavně zabýval otázkou stanovování záplavových území a praxí úřadů v oblasti ochrany před povodněmi. Vyhlašování záplavových území včetně stanovení jejich aktivních zón je totiž, společně se zodpovědným územním plánováním, nezastupitelné a výrazně přispívá ke snižování rizika a škod. Šetření zahrnulo všechny krajské úřady, Magistrát hlavního města Prahy, Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zemědělství. Z jeho závěrů však vyplývá, že ani opakující se povodně v minulých letech a miliardové škody nevedly k tomu, aby bylo preventivní opatření spočívající ve stanovení záplavového území důsledně realizováno.

„Je až s podivem, že i po rozsáhlých záplavách posledních let přetrvávají nedostatky v protipovodňové ochraně. Soukromé zájmy mnohdy převládají nad veřejnými, jak potvrzují případy vydávaných stavebních povolení pro stavby v záplavových územích. Stát zjevně nedokáže důrazně prosadit svůj zájem na ochraně velkých skupin obyvatel, a to zejména ve chvíli, kdy se rozhodování týká konkrétních staveb. Úřady si pak mnohdy samy podrážejí nohy svou nedůsledností při vyhlašování záplavových území. Všichni přitom víme, že povodně zase přijdou, že je to jen otázka času, ale prevenci stále podceňujeme,“ konstatuje zástupce ombudsmana Stanislav Křeček.

Na některých významných vodních tocích dosud nejsou záplavová území vůbec vyhlášena (např. v Olomouckém kraji jde o 11 vodních toků, v Jihomoravském o 6 toků, v Kraji Vysočina o 4 toky atd.), jinde sice existují, ale k jejich aktualizaci dochází se zpožděním. Podle Ministerstva životního prostředí navíc mají příslušné vodoprávní úřady možnost uložit správci vodního toku, aby zpracoval a předložil návrh záplavového území a jeho aktivní zóny, pouze tehdy, jestliže je to zahrnuto v plánu dílčího povodí, který se aktualizuje jednou za šest let. Pokud v plánu tato možnost zahrnuta není, musí vodoprávní úřad vyčkat aktualizace plánu (tedy např. dalších šest let), aby mohl v následujícím období správci tuto povinnost uložit. Zástupce ombudsmana je přesvědčen, že tento postup, s ohledem na šestiletý interval aktualizace plánu dílčího povodí, zcela popírá smysl vyhlašování záplavových území a jejich aktivních zón, jako nástroje k předcházení budoucím škodám na zdraví, životech, majetku osob a životním prostředí.

V souvislosti se zjištěními v oblasti ochrany před povodněmi upozorňuje zástupce ombudsmana dále především na tyto problémy:

• Rozpory v plánech oblastí povodí v rámci jednoho kraje
• Umisťování staveb do záplavových území
• Chybějící vymezení aktivních zón záplavových území

Rozpory v plánech negují protipovodňovou ochranu a zvyšují právní nejistotu

Úřady se shodují v tom, že je třeba podporovat akumulační funkci krajiny a kontrolovat rozliv velkých vod tím, že se nebudou povolovat stavby v záplavových územích, kde zatím žádné objekty nestojí. V praxi se však v rámci jednoho kraje objevují nesrovnalosti a neodůvodněné rozpory v plánech oblastí povodí, pokud jde o přístup úřadů k umisťování a provádění staveb v záplavových územích. Příkladem může být plán Povodí Moravy a plán Povodí Odry pro Olomoucký kraj, kde se v plánu Povodí Moravy ukládá vodoprávnímu úřadu, aby v aktivní zóně usiloval o odstranění všech stávajících objektů (umožnil by se tak rozliv vody). Naopak u Povodí Odry v Olomouckém kraji mají být všechny stávající objekty z aktivní zóny záplavového území vyjmuty, tj. bude na ně pohlíženo jako na objekty, které se v aktivní zóně nenacházejí a jejichž vlastníci a uživatelé tak nemusí respektovat přísná omezení, což ovšem zcela popírá princip protipovodňové ochrany. Každý objekt v záplavovém území je totiž překážkou, která mění odtokové poměry v daném místě.

„Pokud jsou rozdíly v plánech povodí, je rozdílné i rozhodování úřadů v obdobných věcech, což vede k právní nejistotě občanů a může to vyvolávat dojem svévole ze strany státních orgánů,“ upozorňuje zástupce ombudsmana.

Krajské úřady si nedostatky v plánech povodí uvědomují a s výjimkou Jihočeského kraje už začaly s jejich odstraňováním.

Vyjímání staveb ze záplavového území

Vlastnit nemovitost ve vymezeném záplavovém území s sebou přináší určitá omezení spočívající mimo jiné v tom, že některé činnosti podléhají souhlasu vodoprávního úřadu. Pokud se však nemovitost nachází přímo v aktivní zóně záplavového území, musí se vlastník podřídit přísným omezením a podmínkám vyplývajícím ze zákona. Na takových pozemcích nesmí docházet k nové výstavbě (s výjimkou např. staveb souvisejících s protipovodňovou ochranou či staveb technické a dopravní infrastruktury), nemovitosti nesmí být oploceny, a to ani živým plotem. Vlastníci nemovitostí zde nesmí skladovat žádný odplavitelný materiál, provádět terénní úpravy zhoršující odtok povrchových vod, nesmí zde být umisťovány žádné překážky apod. Je možné provádět údržbu staveb a stavební úpravy, ale pouze takové, které nebudou mít vliv na odtokové poměry.

V praxi však běžně dochází k případům, kdy z iniciativy vlastníka či investora dojde k vyjmutí určitých pozemků a budov z aktivní zóny záplavového území, aby se nemusel podřizovat přísným omezením. Mnohdy si vlastníci sami nechají „přepočítat“ záplavové území a jeho aktivní zónu pro konkrétní úsek vodního toku.

Z hlediska možnosti povodně však musí být území posuzováno kontinuálně podél vodního toku, nikoli pouze z lokálního hlediska. Není tedy vhodné vymezovat záplavové území jen na krátkém úseku vodního toku.

Ministerstvo životního prostředí sice s tímto názorem souhlasí, ale dosud nevydalo metodický pokyn, který by závazně upravoval postup vodoprávních úřadů v těchto případech.

„Není možné upozaďovat veřejný zájem ochrany před povodněmi, s nímž je institut záplavového území a jeho aktivní zóny neodmyslitelně spojen, a upřednostňovat parciální zájmy. V tomto smyslu by mělo ministerstvo jednoznačně instruovat podřízené vodoprávní úřady,“ míní zástupce ombudsmana Stanislav Křeček.

Metodické vedení ministerstva chybí úřadům i v situacích, kdy je teprve vyhlašováno záplavové území a současně ve stejné lokalitě probíhá územní či stavební řízení. Úřady v takové chvíli nemají jasný pokyn ze strany ústředního orgánu (MŽP), zda mohou či nemohou ve stavebním a územním řízení vycházet z návrhu záplavového území a jeho aktivní zóny, který správce vodního toku teprve předložil krajskému úřadu k vyhlášení.

Neúplně vyhlášená záplavová území

Řada záplavových území je vyhlášena bez toho, aby byly vymezeny aktivní zóny, jak vyžaduje zákon. Aktivní zóny záplavových území přitom pokrývají zejména zastavěné a zastavitelné oblasti a podle potřeby další území s vysokým rizikem zaplavení, u nichž se počítá s tím, že v době přirozené povodně budou zaplavena jako první. Nesmí v nich proto docházet k výstavbě (s výjimkou např. staveb souvisejících s ochranou před povodněmi) a k dalším činnostem, které by negativně ovlivňovaly průběh povodní. V rámci šetření vyplynulo, že takto neúplně vyhlášená záplavová území tvořila např. v Moravskoslezském kraji 45 % kilometráže významných vodních toků, v Olomouckém kraji 60 %.

Úřady, které budou muset uvést vyhlášená záplavová území do souladu se zákonem, tj. vymezit i aktivní zóny záplavového území, se mohou dostávat do situace, kdy ve starším mapovém podkladu záplavového území nejsou zachyceny stavby, na něž bylo vydáno územní rozhodnutí dříve, než došlo k vymezení aktivní zóny záplavového území. Vzhledem k omezením, které vlastnictví nemovitosti v aktivní zóně přináší, se musí úřady vypořádat s požadavky vlastníků na vyjmutí jejich majetku z aktivní zóny. Zástupce ombudsmana v této souvislosti upozorňuje, že je nepřípustné, aby úřady udělovaly plošné výjimky a stavby, které vznikly před vymezením aktivní zóny, z ní vyjmuly. Ministerstvo životního prostředí by mělo v rámci vrchního vodoprávního dozoru sledovat takové rozhodování a zajistit nápravu.

„Ve výkonu veřejné správy v oblasti ochrany před povodněmi postrádám koncový prvek spočívající v efektivní kontrole či dozoru nad činností veřejné správy. Ministerstvo životního prostředí by se nemělo omezovat na pouhou evidenci vyhlášených záplavových území a jejich aktivních zón, ale mělo by získaná data rovněž vyhodnocovat a s ohledem na veřejný zájem zajišťovat nápravu nedostatků,“ uzavírá zástupce ombudsmana.

Převzato z Povodňového informačního systému MŽP na www.povis.cz 

 Průběžná zpráva o šetření (364.3 kB, Adobe Acrobat dokument)

Příloha k průběžné zprávě o šetření –  Příklad nesprávné praxe (271.6 kB, Adobe Acrobat dokument)

 Závěrečné stanovisko (305.6 kB, Adobe Acrobat dokument)

Přílohy k závěrečnému stanovisku:

•  Příloha č. 1 – Současný stav a vyhlašování záplavových území podle vyjádření krajských úřadů, MHMP, MZem a MŽP (382.3 kB, Adobe Acrobat dokument)
•  Příloha č. 2 – Výňatek ze závazných částí plánů oblasti povodí Dyje pro Kraj Vysočina, Horní Vltavy, Dolní Vltavy a Horního a středního Labe pro Kraj Vysočina (213 kB, Adobe Acrobat dokument)
•  Příloha č. 3 – Výňatek ze závazných částí plánů oblasti povodí Dyje a Moravy pro Pardubický kraj a oblasti Horního a středního Labe (209.5 kB, Adobe Acrobat dokument).