Vlastníci nechávají lázně Kyselka dál chátrat a úřady tomu přihlížejí

Ve stanovisku k postupu úřadů ve věci památkově chráněných objektů bývalých lázní Kyselka v březnu 2011 požadovala zástupkyně ombudsmana, aby Stavební úřad v Kyselce a Magistrát města Karlovy Vary, jako věcně a místně příslušné orgány památkové péče a stavebního práva, neodkladně provedly úkony směřující k ochraně stavebně technického stavu památkově chráněných objektů. Současně žádala, aby Magistrát města Karlovy Vary v součinnosti s Památkovou inspekcí Ministerstva kultury opětovně prověřil, zda ze strany vlastníků památkově chráněných objektů nedochází k porušování zákona o státní památkové péči.

Přes řadu jednání a písemností, které si ve věci s kompetentními úřady od té doby vyměnila, se zástupkyně ombudsmana rozhodla, že na místě zjistí, zda úřady skutečně přijaly patřičná opatření a zajistily ochranu stavebně technického stavu památkově chráněných objektů v lokalitě lázní Kyselka.

Po obhlídce objektů a jednáních na Stavebním úřadu v Kyselce a Magistrátu města Karlovy Vary zástupkyně ombudsmana konstatovala, že aktivita obou úřadů je trvale nedostatečná. „Úřady nevyužívají dostatečně zákonem stanovené nástroje a řadu let se pouze spoléhají na to, že vlastníci památkově chráněných budov naplní sliby a záměry, které správním orgánům předkládají. Fakticky žádné zásadní a efektivní práce a opatření, které by směřovaly ke skutečné záchraně památkově chráněných budov, dosud nebyly provedeny“, hodnotí situaci zástupkyně ombudsmana Jitka Seitlová.

Na místě se osobně přesvědčila a zdokumentovala, že stav objektů je havarijní a stále se zhoršuje, což svědčí nejen o dlouhodobém zanedbávání jakékoliv údržby, ale také o rezignaci vlastníka na provádění nezbytných oprav za účelem zachování podstaty památkově chráněných budov. „Nebyly provedeny žádné nezbytné úpravy k ochraně budov, u některých došlo pouze k částečnému zabezpečení proti vniknutí osob (obvykle jen z přední strany). Objekty jsou zdevastované a dál chátrají. Střechy jsou v havarijním stavu, chybí střešní krytina, okapy k odvádění dešťové vody, v některých objektech jsou propadlé stropy. Některé budovy nemají zajištěny vstupní a okenní otvory, v důsledku trvalého zatékání je zdivo mokré,“ vypočítává zástupkyně ombudsmana hlavní důvody pokračující devastace památek. Stavební úřad by měl podle ní neprodleně provést novou kontrolní prohlídku všech objektů, zajistit si odborné posouzení budov a v návaznosti na to urychleně zjednat nápravu, tj. nařídit vlastníkům provést udržovací práce, případně nutné zabezpečovací práce nebo nezbytné úpravy, jak ukládá stavební zákon.

Vedoucího stavebního úřadu přislíbila, že takto bude postupovat.

„Za dobu tří let, kdy se veřejný ochránce práv případem zabývá, se stav objektů zhoršil, viditelně nedošlo k žádným opravám ani zásadnímu zajištění památkově chráněných objektů“, zhodnotila situaci zástupkyně ombudsmana při jednání na Magistrátu města Karlovy Vary, který je v dané věci příslušným orgánem státní památkové péče. Předložené studie a projekty jsou zatím pouze ve fázi projednávání u stavebního úřadu a magistrátu. S výjimkou statického zabezpečení objektu Ottova pavilonu, za využití státní dotace z Ministerstva kultury ČR, nebyly památkově chráněné objekty až dosud proti dalšímu chátrání zabezpečeny. V této souvislosti zástupkyně ombudsmana upozornila, že v současné době projednávané projekty směřujících k opravě a záchraně některých vybraných objektů (Löschnerův pavilon, Mattoniho vila, dům Stallburg) lze sice vzít na vědomí, ale jde pouze o záměr. Výsledkem správních řízení bude oprávnění (např. stavební povolení), nikoli povinnost tyto projekty nakonec realizovat.

Po návštěvě bývalých lázní Kyselka zástupkyně ombudsmana konstatuje, že stát a jeho orgány i nadále nejsou schopny dohlédnout na respektování zákona a zajistit řádnou údržbu chátrajících památkově chráněných objektů. Vlastník kulturní památky je podle zákona o státní památkové péči povinen na vlastní náklad pečovat o její zachování, udržovat ji v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením. Jestliže své povinnosti neplní, musí orgány státu využít všech nástrojů, které jim zákon o státní památkové péči svěřuje, tj. zajistit zabezpečení památky, nařídit zjednání nápravy, ukládat pokuty za porušení povinností. Pokud úřady takové kroky v Kyselce podnikají a přesto se řadu let nedaří vlastníky přimět k plnění zákonem stanovených povinností, musí zvážit i možnost, že samy provedou nezbytné zabezpečení památek.

„Jsem si vědoma, že provedení potřebných záchranných prací na náklady úřadu, jak s tím počítá zákon o státní památkové péči, může mít významný dopad na rozpočet obce. Má-li však stát zájem na zachování kulturní a historické hodnoty areálu bývalé Mattoniho továrny v Kyselce, což vyjadřuje trvající památkovou ochranou, musí v případě nečinnosti vlastníka stavby učinit nezbytné kroky k záchraně chráněných objektů za něj a vynaložené náklady pak po vlastníkovi důsledně vymáhat,“ uzavírá zástupkyně ombudsmana Jitka Seitlová. Činnost Stavebního úřadu v Kyselce i Magistrátu města Karlovy Vary hodlá i nadále sledovat a jednat s jejich zástupci o efektivním zabránění další devastaci památkově chráněných objektů v Kyselce.