Vydáním územního plánu na sebe obce berou odpovědnost za rozvoj svého území

Zástupce veřejného ochránce práv však v této souvislosti upozorňuje na patové situace, do nichž se občané dostávají, když na základě platného stavebního povolení postaví domy, ale stavební úřad je následně odmítne zkolaudovat a zakáže jim v nich bydlet, protože v území nejsou vybudovány příjezdové komunikace a technická infrastruktura. Stavební zákon a metodika Ministerstva pro místní rozvoj totiž zcela jasně určují, že bez přístupové komunikace a inženýrských sítí nelze stavbu zkolaudovat a užívat.

Příčinu problémů vidí zástupce ombudsmana v praxi stavebních úřadů povolovat stavbu domů v době, kdy nezbytná infrastruktura ještě není dokončena, mnohdy se s jejím budováním ještě ani nezačalo. Tento postup považuje zástupce ombudsmana za chybný. Jestliže totiž z jakéhokoli důvodu nedojde k dokončení stavby infrastruktury, není možné v nových domech bydlet. Jejich vlastníkům pak nezbývá, než usilovat o dokončení veřejné infrastruktury na vlastní náklady.

Podle zástupce veřejného ochránce práv by se v takovém případě obec či město neměly zbavovat odpovědnosti za rozvoj území a zajištění potřeb občanů. „Jestliže město např. smluvně přenese vybudování technické infrastruktury na firmu či soukromou osobu, která závazek nesplní, a občané v důsledku toho nemohou své domy zkolaudovat a užívat, mělo by jim město pomoci,“ je přesvědčen zástupce veřejného ochránce práv, na něhož se s tímto problémem nedávno obrátili vlastníci několika nemovitostí v České Lípě.                

Podle informací, které získal zástupce ombudsmana od právní zástupkyně stěžovatelů, prodalo město Česká Lípa pozemek soukromé osobě, která se zavázala vybudovat na něm přístupovou komunikaci a inženýrské sítě až k hranici pozemků, na nichž byla povolena stavba rodinných domů. Infrastruktura však vybudována nebyla a město včas nepodalo žalobu na neplatnost kupní smlouvy. Situace se zkomplikovala i tím, že vlastník daného pozemku zemřel a jeho závazky nikdo nepřevzal. Pozemek navíc ještě předtím převedl na další osoby. Stavební úřad vycházel z existence smlouvy a předpokladu, že infrastruktura bude vybudována, proto vydal povolení ke stavbám domů. Ty však nyní nemohou být zkolaudovány a není tedy možné v nich bydlet.

Zástupce veřejného ochránce nemůže zasahovat do rozhodování města o vybudování technické infrastruktury, protože jde o majetkoprávní úkon samosprávy. V konkrétním případě domů v České Lípě je však zástupce ombudsmana přesvědčen, že město chtělo zajistit přístupnost rodinných domů v souladu se stavebním zákonem, což dokládá smlouva, v níž prodej pozemku soukromé osobě podmínilo právě vybudováním infrastruktury. „Domnívám se, že by se město Česká Lípa mělo na řešení vzniklého problému podílet. Jsem přesvědčen, že nastalá situace je případem, kdy by město jako samosprávné společenství občanů mělo využít všech dostupných právních nástrojů, aby svým občanům pomohlo“, konstatuje zástupce ombudsmana Stanislav Křeček s tím, že jde o výraz odpovědnosti za řádný rozvoj území a péče o potřeby občanů, jak to vyplývá ze zákona o obcích. Doporučuje proto, aby se takto postižení občané obrátili na zastupitelstvo a radu města k zaujetí stanoviska v návaznosti na závazky vůči občanům plynoucí ze zákona o obcích a z územního plánu, kterým město danou lokalitu určilo k bydlení.

S podobnými případy se veřejný ochránce práv setkával i dříve, např. v Brně-Holáskách, kde několik desítek povolených a dokončených rodinných domů nemohlo být zkolaudováno z důvodu nedokončeného kanalizačního řadu a přístupových komunikací, protože stavebníkem infrastruktury byla firma, která před dokončením stavby zanikla. Už v roce 2009 proto veřejný ochránce práv upozorňoval stavební úřady, že nemohou povolovat stavby rodinných domů, pokud není zajištěno vybudování veřejné infrastruktury.