Žadatelé o azyl nemají na lékařskou péči

Žadatelé o azyl by měli být vyjmuti z povinnosti platit regulační poplatky za lékařskou péči. Ochránce považuje za nepřípustné, aby byla lékařská péče nedostupná osobám, které objektivně nemají možnost poplatky uhradit. Tento návrh podporuje i ministerstvo vnitra, které v této souvislosti vstoupilo do jednání s ministerstvem zdravotnictví. To však zatím opakovaně potvrzuje svůj negativní postoj k této záležitosti s tím, že nepočítá s rozšiřováním zákonných výjimek a že je třeba hledat jiná řešení.

Od 1. ledna 2008, kdy vstoupila v platnost novela zákona o veřejném zdravotním pojištění, registruje ochránce problémy s dostupností lékařské péče u cizinců žádajících o mezinárodní ochranu. Zdravotnická zařízení jsou pod pokutou až 50 000 Kč povinna vybírat regulační poplatky od všech, na něž se nevztahuje výjimka ze zákona, tedy i od žadatelů o azyl. Ti však smí legálně pracovat až po uplynutí jednoho roku od zahájení řízení o udělení azylu a jsou tak odkázáni na kapesné vyplácené státem ve výši 16 Kč na osobu a den. Pokud žadatelé nezůstávají v pobytovém středisku, ale žijí v soukromí, mohou sice podle počtu rodinných příslušníků dostávat příspěvek ve výši 1,3 – 1, 6 násobku životního minima, ovšem pouze po dobu tří měsíců. Poté se ocitají zcela bez možnosti legálních příjmů.

Ani kapesné však není vypláceno bez výjimek. Například cizinci žádající o azyl v tranzitním prostoru mezinárodního letiště nebo umístění v Přijímacím středisku Velké Přílepy, které má stejný status jako mezinárodní letiště, na kapesné dle zákona o azylu nárok nemají. Podobně přestává být kapesné vypláceno cizincům, kteří musejí být hospitalizováni, přestože nemocnice od nich poplatky za péči požadují. Ochránce za této situace považuje za neetické, aby se do problémů s úhradou a vymáháním poplatků dostávaly osoby, které z objektivních důvodů nemohou získat prostředky na jejich zaplacení.

V současné době žadatelům o azyl pomáhají s úhradou regulačních poplatků nevládní organizace v rámci některých projektů, dotovaných např. z prostředků Evropského uprchlického fondu. Projekty nevládních organizací jsou však časově i finančně omezené a v žádném případě nemohou být chápány jako systémové řešení celého problému.

Přestože tuto iniciativu vítá, nepovažuje ochránce za komplexní řešení ani možnost zvýšení kapesného, jak ve snaze najít řešení mimo zákon o veřejném zdravotním pojištění navrhuje odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra a Správa uprchlických center MV ČR. Toto řešení by se týkalo pouze části žadatelů o azyl. Oba orgány ministerstva se však spolu s veřejným ochráncem práv shodují na tom, že nejvhodnější a nejsystémovější by bylo osvobození této skupiny od poplatků, případně přenesení nákladů s úhradou poplatků na stát.