Zákaz vstupu vodicích a asistenčních psů do veřejných prostor může být diskriminací

Veřejné prostory musí být přístupné osobám se zdravotním postižením a stejně tak musí mít postižení zajištěn přístup ke všem činnostem, které mohou vykonávat osoby bez postižení. Proto je třeba respektovat i zvláštní status asistenčních a vodicích psů. Jestliže je k tomu nezbytné vytvářet pro ně specifické podmínky, nejedná se o tzv. pozitivní diskriminaci, protože lidé se zdravotním postižením nejsou zvýhodňováni, pouze jsou vyrovnávány jejich nevýhody. Nezohlednění specifických potřeb naopak vede k nepřípustné diskriminaci.

V praxi je omezování vstupu psů do budov a dalších veřejných prostor velmi rozšířené a nerozlišuje se přitom, jestli se jedná o běžného společníka nebo o speciálně vycvičeného psa doprovázejícího zdravotně postiženého. Zamezení vstupu psům pak fakticky znamená zamezení vstupu i osobě se zdravotním postižením.

Zástupkyně ochránce v této souvislosti upozorňuje, že právní úprava týkající se problematiky psů se speciálním výcvikem je roztříštěná, nekompletní a nedostačující. V řadě případů se omezuje pouze na vodicí psy pro nevidomé a nebere v úvahu existenci asistenčních psů doprovázejících osoby s jiným těžkým zdravotním postižením, u nichž je nezbytnost takového doprovodu indikována. Podle zástupkyně ochránce je nezbytné předložit novou právní úpravu, která by definovala kritéria výcviku a označení vodicích a asistenčních psů, a rovněž by měly být jednoznačně upraveny podmínky pro stanovení míst, do nichž nelze odepřít přístup osobě v doprovodu speciálně vycvičeného psa.

Vodici a asistenční pes je součástí zdravotně postiženého

Speciálně vycvičený pes nahrazuje pomoc druhých osob a musí být chápán jako nepostradatelná součást postiženého. Fakticky je kompenzační pomůckou, stejně jako např. invalidní vozík nebo protéza, protože postiženým umožňuje volný pohyb, samostatnost a mobilitu. Jestliže není z obecného zákazu vstupu zvířat do veřejných prostor připuštěna výjimka pro asistenční a vodicí psy, může jít o nepřímou diskriminaci z důvodu zdravotního postižení, která je v rozporu jak s antidiskriminačním zákonem, tak i dalšími předpisy, Listinou základních práv a svobod, evropským právem a mezinárodními úmluvami.

Pes vycvičený k doprovodu osob se zdravotním postižením by měl být z veřejných prostor vylučován pouze v objektivně odůvodněných případech.

 V ČR chybí kontrola výcviku i jednotné značení psů

Přestože se na výcvik asistenčních a vodicích psů vynakládají v ČR nemalé prostředky, nejsou jeho obsah a kritéria definovány žádným obecně závazným předpisem a jde o volnou živnost. Není zde žádný nezávislý kontrolní orgán, který by hodnotil kvalitu výcviku ani odbornou způsobilost cvičitelů.

Stejně tak chybí jednotné označování speciálně vycvičených psů, z něhož by bylo na první pohled zřejmé, o jakého psa se jedná. Bylo by také vhodné, kdyby se osoba, která má psa se speciálním výcvikem v držení, mohla prokázat průkazem dokládajícím status psa. Zdravotně postiženým by takové značení usnadnilo přístup do veřejných prostor a pomáhalo zamezit diskriminaci.

Podle zástupkyně ochránce je taková právní úprava nezbytným předpokladem nekonfliktního naplňování práva na rovné zacházení.

Přístup do budov úřadů a soudů

Správní orgány jsou mj. povinny respektovat právo občanů na účast na politickém a veřejném životě na nediskriminačním principu. Proto musí zajistit zdravotně postiženým takové podmínky, aby se mohli účastnit správního řízení, mohli realizovat své volební právo apod.

Pokud znemožní přístup vodicích a asistenčních psů do budovy soud, omezuje tím postižené v přístupu ke spravedlnosti a upírá jim právo na soudní ochranu. Zástupkyně ochránce v této souvislosti upozorňuje, že problém mnohdy způsobuje nedostatečně informovaná justiční stráž, která má pravomoc zajistit omezení vstupu do budovy soudu.

Ani zdravotnická zařízení nemohou obecně zakázat vstup psů

Právo na zdraví je jedním ze základních práv a přístup ke zdravotnictví musí být zajištěn na nediskriminačním principu. Nerovné zacházení z důvodu zdravotního postižení je ve zdravotnictví zakázáno. Jestliže jsou však z přístupu do zdravotnického zařízení vyloučeni vodicí a asistenční psi, může to vést k nepřímé diskriminaci osob se zdravotním postižením.

Každé omezení, které nepřímo diskriminuje určité osoby, je možné pouze tehdy, pokud je odůvodněno legitimním cílem a zvolené prostředky jsou přiměřené a nezbytné. Podle zástupkyně ochránce není možné paušálně vztáhnout zákaz vstupu psů z důvodů hygienických a epidemiologických opatření na všechny prostory zdravotnického zařízení. Zdravotnická zařízení by proto měla určit, kam asistenční a vodicí pes vstupovat může a kde jeho přítomnost s ohledem např. na hygienické požadavky není možné.

Vyloučení psů ze škol musí být řešeno individuálně

Právo na vzdělání je rovněž jedním ze základních práv a zdravotní postižení nesmí být důvodem k diskriminaci. Obecný zákaz přístupu psů do budov škol však může takové omezení přístupu ke vzdělání představovat. Tyto situace je třeba řešit individuálně a s ohledem na konkrétní okolnosti a rizika. K zákazu by se mělo přistoupit až tehdy, když není možné jiné řešení.

Podle zástupkyně ochránce je třeba tato pravidla uplatňovat nejen ve školách, ale i v zařízeních, která např. slouží ke vzdělávání a zvyšování kvalifikace dospělých. Zde se totiž právo na vzdělání setkává s právem na zaměstnání, kde je diskriminace zakázána přímo antidiskriminačním zákonem.

Přeprava psů v dopravních prostředcích

Do dopravních prostředků mají psi obecně přístup za podmínky, že mají náhubek. Vyhláška o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu uvádí jako výjimku z této podmínky pouze vodicího psa nevidomých osob. Toto opatření však omezuje asistenční psy, jejichž úkolem je mj. podávat postiženému předměty, což s náhubkem nelze.

Nedostatečné proškolení řidičů vede v praxi k  nedorozuměním, kdy řidič trvá na náhubku a zdravotně postiženému se psem tak znemožňuje využívat dopravy. Výraznou pomocí by bylo již zmíněné jednotné a viditelné označování asistenčních a vodicích psů např. speciálním signálním postrojem, aby bylo řidičům dopravních prostředků na první pohled jasné, že se jedná o psa se speciálním výcvikem.

Obecně v přepravě platí, že vodicí pes je dopravován bezplatně a má ve veřejných dopravních prostředcích vyhrazeno místo. Asistenční pes vycvičený pro doprovod osob s jiným než zrakovým postižením má sice stejnou povahu a roli, ale právní úprava na něj nepamatuje. Bezplatná přeprava asistenčních psů je podle zástupkyně ochránce realizací práva na rovné zacházení.

Přístup do prodejen, restaurací a dalších zařízení

Změnou vyhlášky o hygienických požadavcích na prodej potravin z roku 2002 bylo zrušeno ustanovení, které výslovně povolovalo vstup osobám se zdravotním postižením v doprovodu vodicího či asistenčního psa do prodejen. Pokud prodejna obecně zamezí vstup speciálně vycvičeným psům, může se dopouštět nepřípustné nepřímé diskriminace v přístupu ke službám.

Volný přístup postižených s vodicími či asistenčními psy by měl být obecně uplatňován i v dalších zařízeních a prostorách, kde jsou poskytovány rekreační služby a rovněž do kulturních zařízení, včetně zoologických zahrad. Samozřejmostí musí být i přístup do bank, pojišťoven, na pošty, do kanceláří advokátů, účetních apod.

S ohledem na zvláštní status vodicích a asistenčních psů není např. možné vyžadovat za takového psa zvláštní poplatky, vstupné či úhradu ubytování v hotelu. Tím by došlo ke znevýhodňování osob se zdravotním pojištěním oproti osobám bez postižení, a tedy k diskriminaci v přístupu ke službám.