Zveřejněno
Zástupkyně ochránce žádá omluvu Lidových novin
Zástupkyně ochránce požádala šéfredaktora Lidových novin o omluvu a opravu nepravdivé informace zveřejněné 3. 3. 2010 v článku „Státní správa v područí politiků“.
Přestože zástupkyně ochránce s autorem článku hovořila a detailně mu vysvětlila postavení veřejného ochránce práv, zejména skutečnost, že ochránce není orgánem státní správy, tedy úřadem, v článku je ochránce postaven na roveň úřadů. Zástupkyně ochránce sama pak byla článkem fakticky označena za vysokého úředníka.
Přestože zástupkyně ochránce chápe, že ne všichni lidé se vyznají v terminologii a především v systému státní moci v České republice, od novinářů očekáváme, že pracují s fakty a poskytují informace správné a přesné. Veřejný ochránce práv není orgánem státní správy už ze samotné podstaty věci. Jeho úkolem je naopak působit k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí vykonávajících státní správu. Nevydává žádná rozhodnutí, což je charakteristickým znakem úřadů. Institut veřejného ochránce práv je možné charakterizovat jako specifický kontrolní orgán státu (sui generis), jenž však nelze zařadit mezi orgány veřejné moci, protože nedisponuje pravomocí rozhodovat o právech a povinnostech fyzických a právnických osob. Je proto přiřazován k legislativě (zákonodárný sbor: Poslanecká sněmovna a Senát) jako autonomní orgán od ní odvozený. Veřejný ochránce práv je nezávislým a nestranným orgánem, který stojí mimo veřejnou správu (tj. mimo státní správu, samosprávu a ostatní správu) a je zákonem povolán k tomu, aby naopak nad činností veřejné správy dohlížel a kontroloval ji.
Osobně se pak zástupkyně ochránce ohradila proti zcela nepřesnému informování o její osobě, zejména s ohledem na zavádějící titulek „Politici v úřadech“. Zástupkyní veřejného ochránce práv byla RNDr. Seitlová zvolena jako nestraník. Členem ODA byla pouze ve svém prvním funkčním období v Senátu, poté nebyla členem žádné politické strany a další mandát v Senátu získala nominací politickým hnutím Nezávislí, jehož však nebyla členem. Za jejím navržením na post zástupkyně veřejného ochránce práv nestála žádná politická strana. Při volbě v Poslanecké sněmovně PČR získala většinu napříč celým politickým spektrem, takže její zvolení nebylo výsledkem politického vyjednávání, ale výrazem podpory a ocenění její dlouholeté aktivní práce pro občany v Senátu. Zástupkyně ochránce proto považuje za zcela nemístné, aby byla označována za politika, který získal vysoký post právě a jen díky stranické kariéře.