Železniční doprava potřebuje zlepšit přístup k lidem s postižením

Na základě šetření individuálních stížností na nedostupnost vlakové přepravy pro lidi s postižením a na doporučení poradního orgánu se rozhodla výzkumem zmapovat aktuální stav. Ten potvrdil, že vlaková přeprava není pro lidi s postižením a lidi s omezenou schopností pohybu dostatečně přístupná. Nedostatky se týkají jak stanic a nástupišť, tak vlakových vozů.

„Česká republika uznala právo lidí s postižením na přístupnost, která je předpokladem jejich nezávislého života. Zavázala se přijmout opatření k zajištění přístupu lidí s postižením k dopravě a dalším službám, odstraňovat překážky a zavádět standardy přístupnosti. Realita je však z pohledu lidí s postižením jiná,“ konstatuje ombudsmanka.

Oslovila pět nejvýznamnějších společností zajišťujících železniční dopravu na území České republiky: ARRIVA vlaky, s. r. o., České dráhy, a. s., GW Train Regio, a. s., Leo Express Global, a. s., a RegioJet, a. s.. Následně se obrátila na Ministerstvo dopravy, Drážní úřad a Správu železniční dopravní cesty, u nichž zjišťovala přístupnost nádraží a nástupišť. Zaměřila se přitom i na ověření, do jaké míry jsou naplňovány požadavky přístupnosti stanovené nařízením EU o technických specifikacích pro přístupnost železnice osobám s postižením (TSI PRM). K požadavkům patří např. trasy bez bariér, přístup do vlaků, přístupnost informací aj.

Přístupnost stanic a nástupišť je zatím nízká

Jak nařízení Evropského parlamentu a Rady, tak české právní předpisy ukládají dopravcům a provozovatelům povinnost vytvářet podmínky pro přepravu lidí s omezenou schopností pohybu a orientace. Znamená to odstraňovat bariéry a zajišťovat, aby stanice, nástupiště, vlakové vozy i další prvky byly přístupné lidem s postižením a s omezenou schopností pohybu. Vzniku nových bariér brání stavební zákon a jeho bezbariérová vyhláška.

Správa železniční dopravní cesty zajišťovala k 15. 4. 2019 správu celkem 2578 železničních stanic a zastávek. Dostat se do jejich budov a na nástupiště, aby mohli železniční dopravu využít, je však pro lidi s pohybovým omezením značně komplikované. Bezbariérový přístup má jen 452 stanic, tedy pouhých 18 % z celkového počtu. Dostat se bezbariérově do budovy stanice a pak i k pokladně, je možné pouze na 140 stanicích, tj. pouze v 5 % stanic.

Ani když se dostanou do budovy a k pokladně, nemají lidé s pohybovým omezením vyhráno. Bezbariérový přístup na všechna nástupiště je totiž zajištěn jen na 504 stanicích či zastávkách, tedy jen na 20 % všech. Alespoň jedno nástupiště je pro lidi s omezenou schopností pohybu přístupné na dalších 112 stanicích.

Samotní dopravci pak upozorňovali na nedostatečnou infrastrukturu v železničních stanicích, především na nedostatečně široké perony pro výstup, absentující výtahy či výškové rozdíly, kvůli kterým nelze manipulovat s plošinou pro nástup lidí používajících vozík.

Vyšší úroveň bezbariérovosti je podle výzkumu patrná ve stanicích ve větších městech nebo na stanicích, které zajišťují odbavení cestujících také v mezinárodní přepravě. Ombudsmanka proto doporučila Ministerstvu a Drážnímu úřadu, aby řešily bezbariérovost a přístupnost železničních zastávek i v menších městech a na venkově.

Do vlaku s vozíčkem? – Problém

Lidé s elektrickým invalidním vozíkem potřebují, aby šířka dveří byla alespoň 80 cm, jinak neprojedou. Takovou minimální šířku vyžaduje i nařízení EU o technických specifikacích, ale ne všechny vozy podmínku splňují. Přepravci obvykle uvádějí, že se na ně tento požadavek přístupnosti nevztahuje, protože týká vozů vyrobených po 1. červenci 2008 nebo vozů modernizovaných.

„Považuji za problematické, že přepravci nemají povinnost upravit vozy tak, aby byly přístupné. Pokud dopravci využívají pro veřejnou službu dopravy starší vozový park neprocházející obnovou, nemusí se snažit vozy modernizovat a zpřístupňovat lidem s postižením,“ upozorňuje ombudsmanka i na to, že se Prováděcí plán k nařízení EU v České republice nezabývá otázkou modernizace existujících vlakových vozů. V důsledku toho jsou podle ombudsmanky lidé s postižením limitováni ve využívání vlakové dopravy: „Mají problémy cestovat některými vlaky, mají problémy s nastupováním a vystupováním, čelí dalším fyzickým bariérám, v důsledku nichž nemohou například využívat toalety, mohou mít problémy s orientací na nádražích.“

Ombudsmanka proto doporučila Ministerstvu dopravy a Drážnímu úřadu zavést vhodná opatření ke zpřístupnění i vozů vyrobených před 1. červencem 2008 pro lidi používající vozík. Taková opatření by měla být právně závazná a vymahatelná.

Podle zjištění ombudsmanky tak pouze přepravce Leo Express Global garantuje ve všech svých vozech přepravu lidí používajících elektrický invalidní vozík. Všechny vagony přepravce jsou nízkopodlažní a umožňují bezpečné nastoupení i lidem s omezenou pohyblivostí. Vstupní dveře mají šířku 90 cm a to samé platí i pro dveře uvnitř pro vstup do oddílu pro cestující.

České dráhy podmínku přístupnosti splňují přibližně u 70 % motorových jednotek. Dostatečně široké jsou v těchto případech jak vstupní dveře do vozu, tak ostatní vnitřní dveře a uličky. Bariéru představují zejména přejezdové můstky mezi vozy. Přibližně 70 % vozů je vybaveno plošinou, případně jinými možnostmi vstupu do vozu (skládací rampa pro najetí do vozu, nízkopodlažní nástupní prostor). České dráhy podle svého vyjádření stále zvyšují počet takto vybavených vozů a zaměřují se na pořizování nízkopodlažních vozů nebo vybavení vozů plošinami, namísto pořizování staničních mobilních plošin.

Také vlakové vozy dopravce ARRIVA vlaky splňují podmínky přístupnosti pouze částečně. Všechny jsou sice vybaveny dveřmi o šířce 105 cm, takže i cestující na elektrickém vozíků se dostane dovnitř, ale vstup do oddílu pro cestující má šířku 70 cm, takže člověk používající vozík musí cestovat v prostoru u toalety. Vozy nejsou nízkopodlažní, na vybraných stanicích využívá dopravce mobilní zvedací plošiny. Ve stanicích, kde plošiny nejsou, využívá přepravce kolejničky vytvářející nájezdovou rampu, jimiž jsou vozy vybaveny.

Lidé s elektrickými invalidními vozíky se naopak nesvezou s dopravcem RegioJet. Všechny jeho vozy jsou schopny přepravit pouze cestující na menším invalidním vozíku do šířky maximálně 60 cm. Protože všechny motorové jednotky přepravce byly vyrobeny před rokem 2008, požadavky přístupnosti se na ně nevztahují a přepravce uvedl, že bude tyto požadavky plnit, až pokud bude pořizovat nové vozy.

Chcete cestovat vlakem? Objednejte se

Pokud nejsou vozy nízkopodlažní, případně nemají vozidlovou plošinu či jinou alternativu pro vstup, půjčují si mobilní plošiny od společnosti České dráhy. Ta disponuje celkem 89 staničními mobilními plošinami. Požadavky na zapůjčení staniční plošiny musí přepravci uplatnit v předstihu standardně 48 hodin kvůli zajištění kvalifikované obsluhy. Cestující tak musí cestu dopředu plánovat, nemohou čas a trasu jízdy operativně měnit podle svých potřeb, musí ji naopak uzpůsobit časům, kdy je možné staniční plošinu využít.

Soukromí přepravci navíc namítají, že cena za zapůjčení mobilní plošiny je příliš vysoká. Dá se tedy předpokládat, že pokud je s přepravou člověka používajícího vozík spojen náklad 3000 Kč a více, není pro přepravce motivující této možnosti využívat a dokonce i aktivně cestujícím inzerovat. Potvrzuje to i výzkum ombudsmanky, z něhož vyplynulo, že přepravci využívají staniční plošiny jen minimálně, jde pouze o jednotky za rok.

Na základě těchto zjištění ombudsmanka apeluje na všechny subjekty v železniční dopravě, aby omezily nutnost objednávat si dopravu předem. Větší důraz by měl být kladen na bezbariérovou úpravu železničních stanic a nástupišť a současně vybavenost vlaků vozovými plošinami, s nimiž by bylo jednoduché manipulovat.

 Výzkum Přístupnost vlakové přepravy pro lidi používající vozík (485.4 kB, Adobe Acrobat dokument)