Správní rozhodnutí obecně

Správní rozhodnutí je královská disciplína úředního psaní. I zde platí pravidla, která jsme popisovali v obecné části příručky, platí však i pravidla další, která představíme v této části. Abyste se v tom vyznali, rozdělili jsme ji tak, že nejprve popíšeme pravidla pro psaní správních rozhodnutí obecně, pak pravidla pro psaní výrokové části, odůvodnění, poučení a nakonec na příkladu provážeme nová pravidla s obecnou částí.

Podstatné přitom budou dva předpoklady, ze kterých vycházíme:

Srozumitelné rozhodnutí je vždy přezkoumatelné

Přezkoumatelnost a srozumitelnost není totéž.

Nepřezkoumatelné je buď rozhodnutí, v němž úřad nevysvětlil důvody svého rozhodnutí (tzv. nedostatek důvodů), nebo rozhodnutí, které je nesrozumitelné tím, že:

• z výroku nelze zjistit, jak úřad rozhodl, nebo
• smysl odůvodnění nepochopí ani úředníci či soudci, přestože použijí své vědomosti, zkušenosti a rozumové schopnosti.

Srozumitelné je rozhodnutí napsané srozumitelně: má přehlednou logickou stavbu a je napsáno jazykem, kterému jeho adresát porozumí a může podle něj jednat. Je z něj patrné, o čem pisatel rozhodl a proč tak rozhodl. To předpokládá, že úřad rozhodl jasně a jednoznačně a že vysvětlil proč (vysvětlil důvody, které ho k rozhodnutí vedly). Takové rozhodnutí je pak z povahy věci vždy přezkoumatelné (i když pochopitelně nemusí být věcně správné). Zároveň splňuje vyšší nároky, protože mu musí porozumět nejen právní profesionál, ale i průměrný adresát.

Nadbytečné škodí, ne naopak

Obavu z nepřezkoumatelnosti rozhodnutí řeší mnozí úředníci tak, že v odůvodnění uvedou úplně všechno, aby jim snad nic nechybělo. Citují všechna použitá ustanovení právních předpisů, kopírují podklady ze správního spisu, podrobně popisují předchozí procesní postup. Často však s vaničkou vylijí dítě, protože rozhodnutí může být v extrémním případě tak zahlcené zbytečnostmi, že je nesrozumitelné i pro právní profesionály, a proto nepřezkoumatelné. Pokud víme, co chceme sdělit a proč, zbytečnosti nepotřebujeme.

Hlavním adresátem správního rozhodnutí je účastník řízení

Správní rozhodnutí má několik čtenářů: účastníka nebo účastníky řízení, přezkumný orgán (případně správní soud) a podřízený úřad (v případě opravných prostředků). Pro koho tedy píšeme?

Především pro účastníka řízení, protože o jeho právech a povinnostech rozhodujeme. Je-li účastník laik, musí z rozhodnutí pochopit, jak úřad rozhodl a proč – a pokud má splnit nějakou povinnost, jak to má udělat. Nemusí porozumět všem detailům, ale musí být schopen posoudit, zda podá opravný prostředek.

Srozumitelné rozhodnutí podle pravidel této příručky pak musí obstát i u přezkumného orgánu (nebo správního soudu), protože je právně přesné, a tedy i přezkoumatelné. Přezkumný orgán sice musí přeskočit například vysvětlení odborných pojmů, které zná, ale zase se nebude prokousávat množstvím nadbytečného a špatně vystavěného textu.

Rozumíme obavám úřadů, že „jim to odvolačka shodí“. Máme však za to, že se tyto obavy nepotvrdí (samozřejmě za předpokladu, že je rozhodnutí věcně správné). Zatím jsme se nesetkali s rozhodnutím, které by odvolací orgán zrušil jen proto, že bylo příliš srozumitelné.

Stává se však, že pokud přepíšeme nesrozumitelný text do srozumitelného jazyka, ukáže se, že je věcně špatně nebo že v něm chybí argument (odůvodnění). Srozumitelný jazyk věcnou nesprávnost snadno odhalí.

Vyhovujeme-li odvolání účastníka řízení a věc vracíme podřízenému úřadu, píšeme hlavně pro něj. I tak by měl účastník řízení porozumět, proč s rozhodnutím podřízeného úřadu nesouhlasíme.

Pište čtenářům, jako byste s nimi mluvili: používejte „my“ a „vy“

Označit se jako „my“ ve správním rozhodnutí je docela revoluční věc. Podle našeho názoru však může prospět zvláště účastníkům řízení, kteří mohou mít potíže porozumět úřednímu textu.

Výhodou je, že čtenář bude vědět, kdo je kdo.

Další výhodou je, že se pak v odůvodnění a poučení můžete obracet přímo na čtenáře. To vás nutí psát výstižně – je to, jako byste se čtenářem mluvili.

Odlište výrokovou část, odůvodnění a poučení účastníků

Správní rozhodnutí obsahuje podle § 68 odst. 1 správního řádu tři základní části: výrokovou část, odůvodnění a poučení účastníků. Jednotlivé části musíte dostatečně odlišit. Pokud jasně neoddělíte výrokovou část od odůvodnění, riskujete nevykonatelnost rozhodnutí a jeho nepřezkoumatelnost pro nesrozumitelnost.

Podstatu sdělte na začátku

Podstatou je výrok. I když správní řád nestanoví, že rozhodnutí musí začít výrokovou částí, je zvykem, že se výroková část píše na začátek. Právě proto, že obsahuje podstatu rozhodnutí, kterou se chce čtenář dozvědět co nejdříve.