Pište s plnovýznamovými slovesy
Nejrychleji pojedete na slovesech plnovýznamových, dějových. Vyvolávají totiž v čtenáři představu, a pomáhají tak s porozuměním textu.
Například:
Pes nejprve strnul a pak začal štěkat. Králík nadskočil a kličkoval do mlází.
Jste vtaženi do příběhu, v hlavě vidíte, jak pes vyčkává, pak štěká, králík peláší, nejspíš chcete vědět, jak to dopadne. Stejnou situaci by lety opotřebovaný úředník klidně popsal takto:
Při spatření psa králíkem byl tento nečinný, kdy teprve štěkání psa ovlivnilo postup králíka.
Představivost vázne. Musíte si v hlavě leccos ujasnit. Spatření psa králíkem – kdo koho spatřil. Tento nečinný – kdo byl nečinný. Štěkání ovlivnilo – jak ovlivnilo? Postup králíka – co ten králík dělal? Všechna tato malá ujasnění, i když vám zaberou jen zlomky sekundy, způsobí, že se nebudete soustředit na to, co čtete, ale jak to čtete. Postupně nebudete vědět, co takový text sděluje, budete mít pouze neurčitý dojem, že něco sděluje. A to u úředního textu nestačí.