Právní pravidla sdělte tak, aby jim čtenář porozuměl (modrá)
Za právní pravidla považujeme právní normy a jejich výklad.
Právní normy obsahují žádoucí pravidla chování, která stát uznává a vynucuje. Právní norma může být obsažena v jediném ustanovení právního předpisu, nebo ji musíte poskládat z několika ustanovení jednoho či více předpisů či dokonce judikatury.
Například je právní normou pravidlo chování, které se snaží omezit šíření nakažlivých nemocí, a určuje tak řediteli mateřské školy, které děti smí přijmout k předškolnímu vzdělávání:
„Při přijímání dětí k předškolnímu vzdělávání je třeba dodržet podmínky stanovené zvláštním právním předpisem“ (§ 34 odst. 5 školského zákona). Předškolní zařízení „mohou přijmout pouze dítě, které se podrobilo stanoveným pravidelným očkováním, má doklad, že je proti nákaze imunní, nebo se nemůže očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci“ (§ 50 zákona o ochraně veřejného zdraví). „Pravidelné […] očkování se neprovede při […] zjištění zdravotního stavu, který brání podání očkovací látky (trvalá kontraindikace)“ (§ 46 odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví).
Připojíme-li výklad právní normy, bude norma zpravidla pro čtenáře srozumitelnější – nejen pro laika:
K předškolnímu vzdělávání smí ředitel MŠ přijmout pouze dítě, které se podrobilo všem stanoveným pravidelným očkováním nebo které má doklad, že je proti nákaze imunní, nebo které se nemůže očkování podrobit, protože má potvrzení poskytovatele zdravotních služeb (ošetřujícího lékaře), že mu zdravotní stav brání v podání očkovací látky (trvalá kontraindikace).
Vyložíme-li právní normu, čtenář získá přehlednou představu o tom, co právo v daném případě vyžaduje.
Napsat právní pravidlo tak, aby mu čtenář porozuměl, je klíčem ke srozumitelnosti. Je to podobné, jako v každé stolní hře. Pokud vysvětlíme pravidla, budou hráči vědět, jak hrát. Budou vědět, co mohou, či nesmějí, a jakou herní strategii tedy zvolit. Jakmile tedy čtenář porozumí, co je po právu, lépe porozumí, co je v příběhu důležité, a porozumí i právnímu posouzení. Pokud právní pravidla čtenáři nevysvětlíme, nemá se čtenář v příběhu čeho chytit. Neví, co je důležité a co ne. Naše sdělení tak pro něj může být nesrozumitelné a naše právní posouzení nepřesvědčivé.
Srozumitelné právní pravidlo, které chceme použít v konkrétní řešené věci (například ve správním rozhodnutí, výzvě, oznámení atd.), je:
- přiléhavé, tedy co nejúžeji vymezené na příběh čtenáře tak, aby se v něm našel;
- úplné, tedy nic čtenáři neschází;
- a vyjádřené tak, že mu čtenář porozumí.
Srozumitelné právní pravidlo, které chceme sdělit obecně (například v informačním letáku nebo na webu), je:
- vysvětlené tak, aby se v něm čtenář vyznal a našel se v něm;
- úplné, tedy nic čtenáři neschází;
- a vyjádřené tak, že mu čtenář porozumí.
Jak napsat srozumitelné pravidlo, které chceme použít v konkrétní věci?
Vyberte ta ustanovení právních předpisů či judikatury, která chcete v dané věci použít
Toto jsou všechna ustanovení, která se týkají našeho případu o přijímání dětí do školky.
§ 34 odst. 5 školského zákona: „Při přijímání dětí k předškolnímu vzdělávání je třeba dodržet podmínky stanovené zvláštním právním předpisem.“
§ 50 zákona o ochraně veřejného zdraví: „Zařízení poskytující péči o dítě do 3 let věku v denním režimu nebo předškolní zařízení mohou přijmout pouze dítě, které se podrobilo stanoveným pravidelným očkováním, má doklad, že je proti nákaze imunní, nebo se nemůže očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci.“
§ 46 odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví: „Před provedením pravidelného a zvláštního očkování je fyzická osoba povinna podrobit se v případech upravených prováděcím právním předpisem vyšetření stavu imunity (odolnosti). Pravidelné a zvláštní očkování se neprovede při zjištění imunity vůči infekci nebo zjištění zdravotního stavu, který brání podání očkovací látky (trvalá kontraindikace).“
Pokud pracujete s judikaturou, odkazujte pouze na konkrétní rozhodnutí, o která se opíráte. I když se dovoláváte ustálené judikatury, musíte uvést konkrétní rozhodnutí, o které se opíráte. Neodkazujte na rozhodnutí, která s vaší věcí souvisí jen vzdáleně.
Ujistěte se, že jste uvedli celé právní pravidlo, které na vaši věc dopadá
Velmi často opomeneme uvést ty části pravidla, které nám připadají zřejmé.
Třeba v následujícím příkladu jel pan Horymír na svém koni Šemíkovi Hradební ulicí v obci Vyšehrad a radar mu naměřil rychlost 35 km/h. V ulici je však nejvyšší povolená rychlost 30 km/h. V přestupkovém řízení jsme napsali následující pravidlo:
V obci Vyšehrad smí jet řidič na měřeném úseku v ulici Hradební rychlostí nejvýše 30 km/h. Přestupku se dopustí ten, kdo překročí povolenou rychlost.
Pan Horymír nechce zaplatit, protože přece není žádný řidič, je jezdec. Vzpírá se proto, že jsme v pravidle opomněli uvést důležitou část:
Řidičem je i jezdec na zvířeti.
Teď už pan Horymír zaplatí.
Z ustanovení právních předpisů nebo z judikatury zmiňujte jen to, co je podstatné pro vyřízení věci
Jazyk právních předpisů je obecný a odborný. Pro laika tak může být obtížné v něm najít to, co se ho týká. Proto uveďte jen ta ustanovení či části ustanovení, které upravují danou věc.
Z ustanovení, která se týkají našeho případu o přijímání dětí do školky, vybereme jen ty části, podle kterých budeme věc právně posuzovat. Prostě ty, které jsou pro vyřízení věci podstatné:
§ 34 odst. 5 školského zákona: „při přijímání dětí k předškolnímu vzdělávání je třeba dodržet podmínky stanovené zvláštním právním předpisem“.
§ 50 zákona o ochraně veřejného zdraví: předškolní zařízení „mohou přijmout pouze dítě, které se podrobilo stanoveným pravidelným očkováním, má doklad, že je proti nákaze imunní, nebo se nemůže očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci“.
§ 46 odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví: „Pravidelné […] očkování se neprovede při […] zjištění zdravotního stavu, který brání podání očkovací látky (trvalá kontraindikace).“
Pokud pracujete s judikaturou, citujte jen ty části rozhodnutí, kterými podkládáte právní pravidlo. Můžete citovat klíčové věty či části vět, ale ne „právní věty“, vždy pracujte s textem rozhodnutí:
Komunikace (cesta) je veřejně přístupná, pokud její vlastník souhlasil s jejím obecným užíváním, protože podle právní věty publikované pod č. 3371/2016 Sb. NSS je „souhlas vlastníka tím znakem veřejně přístupné účelové komunikace dle § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, u něhož je třeba zhodnotit, zda cestu užíval blíže neurčený okruh osob (tj. veřejnost). Znak nutné komunikační potřeby se naopak zkoumá vždy ve vztahu ke konkrétním dotčeným nemovitostem, pro něž sporná cesta plní roli komunikační spojnice. Oba uvedené znaky musí být naplněny, aby bylo možno na soukromém pozemku deklarovat veřejnou cestu, avšak zkoumat je třeba každý z nich zvlášť.“
Aby cesta byla veřejně přístupnou účelovou komunikací, musí splňovat několik pravidel, včetně toho, že musí být jedinou dopravní spojnicí alespoň pro jednu nemovitost. Pokud ale právě dokládáte souhlas vlastníka s obecným užíváním cesty, stačí napsat toto:
Komunikace (cesta) je veřejně přístupná, pokud její vlastník souhlasil s tím, aby „cestu užíval blíže neurčený okruh osob (tj. veřejnost)“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2015, č. j. 6 As 213/2015-14, č. 3371/2016 Sb. NSS, dostupný na www.nssoud.cz).
Právní pravidlo pro čtenáře sestavte (ustanovení právních předpisů a judikatury převyprávějte)
Pokud je právní pravidlo jednoduché, stačí je napsat tak, jak je vyjadřuje právní úprava:
Policista je oprávněn vyzvat k prokázání totožnosti osobu podezřelou ze spáchání trestného činu nebo správního deliktu [§ 63 odst. 2 písm. a) zákona o Policii České republiky].
Pokud je však pravidlo složitější, například:
- je sestavujete z několika ustanovení právních předpisů (či dokonce judikatury) nebo
- obsahuje odborné či neurčité právní pojmy, kterým by čtenář nemusel rozumět,
vysvětlete čtenáři právní pravidlo tak, aby rozuměl:
- jak právní pravidlo v dané věci funguje a
- co znamenají výrazy, které pravidlo obsahuje, například odborné termíny či neurčité právní pojmy (více v kapitole Vysvětlete odborné termíny…).
V našem příkladu o přijetí do školky jsme vysvětlili právní pravidlo. Odkaz na příslušná ustanovení právních předpisů jsme napsali do poznámky pod čarou:
K předškolnímu vzdělávání smí ředitel MŠ přijmout pouze dítě, které se podrobilo všem stanoveným pravidelným očkováním nebo které má doklad, že je proti nákaze imunní, nebo které se nemůže očkování podrobit, protože má doklad o tom, že mu zdravotní stav brání v podání očkovací látky (trvalá kontraindikace).*)
*) § 34 odst. 5 školského zákona: „Při přijímání dětí k předškolnímu vzdělávání je třeba dodržet podmínky stanovené zvláštním právním předpisem.“ Tím je zákon o ochraně veřejného zdraví, § 50: Mateřská škola může „přijmout pouze dítě, které se podrobilo stanoveným pravidelným očkováním, má doklad, že je proti nákaze imunní nebo se nemůže očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci“. Pojem trvalá kontraindikace vykládá § 46 odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví: „Pravidelné […] očkování se neprovede při […] zjištění zdravotního stavu, který brání podání očkovací látky (trvalá kontraindikace).“
Pokud pracujete s judikaturou, uveďte, oč ve věci šlo, a vysvětlete, co z citovaného rozhodnutí vyplývá pro vámi řešený případ.
Veřejnou cestou může být i konec slepé komunikace, protože se cesta musí posuzovat jako jeden funkční celek, např. od křižovatky ke křižovatce nebo od křižovatky po slepý konec. Tento závěr sice soud vyslovil při hodnocení takzvané nutné komunikační potřeby (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2017, čj. 1 As 213/2017-38, bod 19, dostupný na www.nssoud.cz), použije se však jako obecné východisko i při nynějším hodnocení souhlasu vlastníka s obecným užíváním cesty. Vlastník a jeho právní předchůdci (rodiče) se totiž ke sporné části svého pozemku, po němž část cesty vede, chovali jako k součásti ulice, proto se dopravní poměry v daném místě ustálily a jiné možnosti průjezdu mezitím zanikly.
Nebo:
Aby byla komunikace veřejně přístupná, nestačí, že její vlastník souhlasí s tím, aby ji užíval konkrétně určený okruh osob (například sousedé), ale – podle rozhodnutí soudů – musí souhlasit i s jejím obecným užíváním, tedy s tím, aby „cestu užíval blíže neurčený okruh osob (tj. veřejnost)“.*)
*) Např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2015, č. j. 6 As 213/2015-14, č. 3371/2016 Sb. NSS, dostupný na www.nssoud.cz.