Chátrání železniční stanice v Děčíně

Kdysi šlo o významnou pohraniční stanici na hlavní trase Vídeň – Drážďany, do které první vlak dorazil 5. října 1874. Dodnes je v budově reprezentační tzv. Modrý salónek vyzdobený znaky měst, které železnice spojovala. Nyní je však tato neorenesanční stavba dlouhodobě nevyužívána a vlivem nedostatečné údržby chátrá. V roce 2010 se ve vstupní části nádraží propadla část střechy.

O kulturní památku je podle zákona povinen na vlastní náklady pečovat její vlastník. Musí ji udržovat v dobrém stavu, chránit ji před ohrožením či poškozením. Stát pak má zajistit dohled nad tím, aby se památková ochrana vyhlášená ve veřejném zájmu naplňovala, tedy, aby vlastník plnil řádně své povinnosti. Praxe je však jiná, což potvrzuje i současný stav památkově chráněné nádražní budovy v Děčíně.

Jak ochránce zjistil, v průběhu posledních tří let byl důvod, aby orgány státu zasáhly a uložily vlastníkovi opatření jak podle zákona o státní památkové péči, tak podle stavebního zákona, a přinutily tak vlastníka provést takové práce, které by zabránily dalšímu chátrání stavby.

Šetření ochránce ukázalo, že úřady (v tomto případě jde o drážní úřad a orgán státní památkové péče) nebyly schopny dosáhnout zjednání nápravy v přiměřené době kvůli velice složitým organizačním vztahům a komplikovaným rozhodovacím procedurám vlastníka – železničního dopravce.

Vzhledem k tomu, že se zanedbání údržby netýká jen této památky daného vlastníka, dospěl ochránce k závěru, že by mohlo jít o systémový nedostatek při zajištění údržby kulturních památek železničního stavitelství. Vyzval proto Drážní úřad, Ministerstvo kultury, Ministerstvo dopravy a Národní památkový ústav, aby se problémem ochrany památek železničního stavitelství zabývaly ve vzájemné spolupráci. Výsledkem této iniciativy bylo zřízení společné komise Národního památkového ústavu a železničního dopravce, v jehož vlastnictví jsou ohrožené památky. Komise už začala jednat s tím, že je třeba hledat oboustranně přijatelná východiska a řešení.

Stavem budovy železniční stanice bývalé Rakouské severozápadní dráhy se nyní zabývá také Památková inspekce Ministerstva kultury.

Kromě památkově nejhodnotnějších železničních staveb, zapsaných v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky, existuje i bezpočet méně známých, přesto hodnotných železničních nádraží a zastávek. Právě údržba menších venkovských zastávek je často nedostatečná, mnohé budovy jsou nevyužívané a zanedbané. Problémem je také současná dopravní politika, kdy jsou masivně redukovány stanice s obsluhou a majitel stavebních objektů, které nemají funkční využití, upřednostňuje demolice před opravou a novým využitím, což vede k mnoha vyhroceným případům, kdy se řeší otázka možnosti zachování nádražní budovy a její budoucí využití.

Pokud skutečně dojde ke ztrátě původní funkce památky, je třeba hledat nové využití. Ze světa jsou známy příklady podobných úspěšných konverzí nádraží. Např. v Barceloně byl zcela ukončen provoz terminálu Estacio del Norte, v jeho kolejišti vzniklo fotbalové hřiště a pod zastřešenou halou tělocvičny. V Lipsku byly minimalizovány prostory, které pro svůj provoz vyžaduje dopravní obsluha a výpravna. Budova nádraží, která si zachovala svůj historický vzhled, se díky kvalitnímu projektu stala obchodním centrem.

Zprávu z tohoto šetření ochránce najdete  zde (783.7 kB, Adobe Acrobat dokument).