Odebrání mobilu policií při dopravním přestupku

V konkrétním případě, kterým se zástupce ombudsmana zabýval, i správní orgány (magistrát a krajský úřad) shodně konstatovaly, že mobilní telefon za věc důležitou pro řízení o přestupku nepovažují, protože jím nelze dokázat, že byl přestupek spáchán, a odmítly zabavený přístroj převzít. Policie ČR přesto trvá na tom, že postup policistů byl správný.

Zákon o provozu na pozemních komunikacích říká, že „řidič nesmí při jízdě vozidlem držet v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiného hovorové nebo záznamové zařízení“. Nehraje tedy roli, jestli ho používá a např. telefonuje, podstatné je, že ho drží. Ze zabaveného mobilního telefonu tak může správní orgán v přestupkovém řízení pouze vyvodit, že se mobil v dané chvíli nacházel v autě, ale nikoli, že ho řidič za jízdy držel. Ani kdyby se zjistilo, že se prostřednictvím telefonu v inkriminovaném čase uskutečnil hovor, nevypovídá to o tom, že by řidič přístroj držel. Lze si představit mnoho způsobů, jak k přijetí či uskutečnění hovoru může dojít (a to i neúmyslně), aniž by řidič mobilní telefon držel (handsfree zařízení, hlasitý odposlech, hlasové vytáčení, nevědomé stisknutí tlačítka apod.).

Zástupce ombudsmana navíc upozornil policejního prezidenta na pochybnosti o tom, jakým způsobem by mohl správní orgán získat data z mobilního telefonu, aniž by došlo k porušení Listinou základních práv a svobod garantovanému právu na soukromí, k porušení ochrany osobních údajů, ochrany provozních a lokalizačních údajů a ochrany údajů o telekomunikačním provozu. Jen těžko lze obhájit argument Policie ČR, že pro přestupkové řízení by byly zjišťovány pouze údaje o času telefonování, nikoli výpis z telefonu. Zdrojová data jsou totiž totožná, navíc obsahují zpravidla i další osobní údaje druhého účastníka komunikace. Tímto jednáním by tak došlo nejen k zásahu do práv řidiče, jako osoby podezřelé z přestupku, ale i k zásahu do práv dalších osob. Správní orgán navíc nemá oprávnění k získání informací z mobilního telefonu bez součinnosti s účastníkem správního řízení.

Za daný přestupek hrozí řidiči pokuta 1500 – 2500 Kč a zápis 2 bodů do bodového hodnocení řidiče. Zákonodárce tedy závažnost tohoto jednání hodností s ohledem na jiné přestupky v dolní části škály. Požadavek na vydání telefonu je v této souvislosti obtížně akceptovatelný a podle zástupce ombudsmana neodpovídá principům právního státu a pravidlům uplatňování veřejné moci. Nerespektuje ani zásadu přiměřenosti zásahu, racionální zdůvodnitelnost zásahu, ani zákaz nadbytečného použití nástrojů regulace, tedy zákaz samoúčelnosti. Mobilní telefony v dnešní době neplní jen funkci telefonu, ale množství dalších funkcí. Náhlá nemožnost jejich užívání může být proto velmi citelným zásahem do běžného života jedince, nehledě na to, že tímto způsobem dotyčný přichází o kompletní telefonní seznam a stává se pro své okolí podstatně hůř dostupný, což platí dvojnásob u osob podnikajících.

Úkolem policie je mimo jiné dohled nad bezpečností provozu na pozemních komunikacích. Protiprávní jednání zjištěné policií, pokud není vyřešeno na místě, je zpravidla oznamováno správním orgánům. Mezi nimi a policií by tedy měla panovat součinnost. „Jestliže správní orgány, včetně odvolacích krajských úřadů, které vedou řízení a vydávají rozhodnutí, dávají najevo, že mobilní telefony nejsou ve správním řízení důkazem, nevidím důvod, proč by měla policie zarputile trvat na tom, že jde o věc důležitou pro řízení o přestupku,“ uzavírá zástupce ombudsmana a dodává: „S takovouto argumentací by bylo možné zabavit i samotné motorové vozidlo.“

 Zpráva z šetření případu (213.8 kB, Adobe Acrobat dokument)

 Stanovisko zástupce ochránce (279 kB, Adobe Acrobat dokument)