Zařízení v Chrastavě deset let neplnilo své povinnosti

Skladba dětí v tomto zařízení je v současné době obdobná jako v kterémkoliv jiném podobném zařízení náhradní výchovy pro děti. V zařízení není zřízeno oddělení extrémních poruch chování. Z aktuálního šetření Dětského diagnostického ústavu v Liberci vyplývá, že:

• přítomnost chlapců s agresivním potenciálem a agresivním chováním nepřekračuje běžné zastoupení chlapců s touto problematikou v   podobných výchovných zařízeních;
• podáváním medikace nepřekračuje kvantitativně toto zařízení situaci v jiných zařízeních podobného typu;
• z hlediska dětí se sexualizovanou poruchou chování, či poruchou ve smyslu sexuální deviace je na tom toto zařízení v počtu přítomných momentálně lépe než jiné zařízení podobného typu;
• ačkoli je celé zařízení zamřížované, v útěkovosti výrazně převyšuje běžný průměr v jiných zařízeních náhradní výchovy při podobném složení dětí s výchovnými problémy. Momentálně je polovina dětí na útěku. Běžná útěkovost je v obdobných zařízeních mnohonásobně nižší.
• Pracovníci tohoto zařízení tedy v médiích prezentují zkreslené informace, ač jim musejí být anamnézy chlapců známy.

Zpráva ochránce Otakara Motejla z návštěvy zařízení v roce 2006

• Ústav nepřikládá přílišný význam spisové dokumentaci dětí. Jejím studiem bylo zjištěno, že programy rozvoje osobnosti ústavem buď zpracovány zpravidla vůbec nejsou, nebo se jedná o program nepostačující obsahem i formou.
• Všichni chlapci s uloženou ochrannou výchovou shodně uvedli, že o víkendech jsou zamčení pořád. V době návštěvy byli chlapci zamčeni skutečně již v 15:30 hod. Tito chlapci jsou tedy celý den, celé týdny a měsíce v kontaktu pouze se stejnými osobami. Vnitřní izolovanost stejně jako celková uzavřenost ústavu i navenek rozhodně nepřispívají k získávání sociálních dovedností, rozvíjení sociálních vztahů a možnostem jakékoli interakce s okolním světem.
• Ředitel ústavu v rámci celotýdenního pátečního hodnocení na shromáždění všech chlapců ústavu rozebírá informace spíše důvěrného rázu, s nimiž se mu chlapci svěřují jako ústavní autoritě.
• Vnitřní řád ústavu: jeho text je natolik rozsáhlý a jeho členění natolik nepřehledné, že nalezení podstatných informací, např. práv a povinností či režimových opatření, může činit problémy dospělému člověku, natož dítěti umístěnému do ústavu
• Bodovací systém: ústav používá k hodnocení chlapců poměrně komplikovaný systém barevného hodnocení, přičemž jeho podrobná pravidla včetně způsobu bodování nejsou součástí vnitřního řádu.
• Praxi odnímání vlastního ošacení v rámci bodového hodnocení ochránce považuje za jdoucí nad rámec zákona o výkonu ústavní výchovy a jako takovou za nezákonnou a tudíž nepřípustnou. Lze podotknout, že v žádném jiném z navštívených ústavů se tato praxe neuplatňuje.
• Některé směrnice ústavu upravují i postih chlapců tak, že kromě individuálního postihu pro chlapce, který určitý zákaz porušil, stanoví navíc také kolektivní trest pro všechny chlapce (např. zákaz opuštění areálu zařízení po dobu 3 dnů, příp. zákaz sledování TV). … Používání kolektivních trestů ve výchově je nepřijatelné.
• Podle bodu 3 směrnice ústavu: „neohlášené návštěvě nemusí být do ústavu vstup povolen.“ Zákon však žádnou takovou povinnost návštěvám neukládá.
• Do ústavu mohou pro informace o dítěti telefonovat pouze rodiče nebo prarodiče v době od 6:00 hod. do 15:00 hod. Přímý rozhovor s dítětem může být uskutečněn pouze v pátek v době od 14:00 hod. do 18:00 hod. … Právo dítěte na pravidelný kontakt s osobami odpovědnými za výchovu je garantováno čl. 9 odst. 3 Úmluvy o právech dítěte, jakož i zákonem.
• Nedostatek přiměřeného volného pohybu chlapců s nařízenou ústavní výchovou mimo zařízení ve výsledku může vést i k útěkům, za něž chlapci pochopitelně mohou být (a jsou) přísně postihováni.
• Celá zpráva je k dispozici zde.

Zpráva ochránce Pavla Varvařovského z návštěvy zařízení v roce 2012

• Děti si velmi často stěžují na nedostatek aktivit a sportovního vyžití, schází jim podněty a smysluplné trávení času.
• V zařízení schází návštěvní místnost, kde by bylo možné přijmout návštěvu v soukromí a bez dohledu kamer a okolního ruchu.
• Dle směrnice ústavu nemusí být neohlášené návštěvě vstup do budovy ústavu povolen. Takové pravomoci však zákonná úprava pracovníkům ani řediteli zařízení nesvěřuje. Přetrvává chybná vnitřní úprava z roku 2006.
• Vnitřní řád ústavu: Text je ryze právní, komplikovaně konstruovaný. Takový text je pro děti naprosto nesrozumitelný a nevhodný. Výše uvedené skutečnosti můj předchůdce vytýkal již v první zprávě, shledávám, že tato doporučení nebyla zohledněna.
• Bodovací systém: i nadále v tomto bodovacím systému figurují nepřiměřené a neodpovídající tresty – za žvýkání, za mluvení na jídelně apod. Z pravidel je patrná snaha o postih téměř všech myslitelných situací, které mohou nastat, a následné přiřazení bodové ztráty. Tyto skutečnosti můj předchůdce zařízení již vytýkal ve zprávě z návštěvy v roce 2006.
• I nadále přetrvává trest ve formě odnětí vlastního ošacení. Taková praxe zařízení je nepřípustná a v žádném jiném zařízení jsem se s ní nesetkal.
• Chlapci mohou domů telefonovat pouze v sobotu a v neděli. Hovor je časově a dokonce
• i obsahově omezen. Rodiče mohou dětem telefonovat pouze v pátek mezi 14:00 a 17:00 hodinou.
• Řada doporučení, která vyslovil můj předchůdce ve zprávě z návštěvy zařízení v roce 2006, zůstala bez povšimnutí.
• Celá zpráva je k dispozici zde.

Zpráva ochránkyně Anny Šabatové z návštěvy zařízení v roce 2016

• Systém výchovy je založený na represi a omezování základních potřeb každého člověka (pobyt na čerstvém vzduchu, telefonický kontakt s rodinou, pobyt u rodiny, zákaz přídavků jídla, apod.);
• klima v zařízení je velmi negativní a směřuje k eskalaci napětí;
• přístup k chlapcům je veden direktivně, z pozice moci, není věnována pozornost individuálním potřebám a nejsou zohledněny případné mentální či osobnostní limity;
• systém bodující chování chlapců je vysoce demotivující, velmi složitý, nepřehledný, nejednotný, postihující sebemenší prohřešky a projevy emocí (např.: „za mluvení v jídelně budeš mít -2 body“), což u umístěných chlapců vyvolává napětí a strach; převažují záporné body nad pozitivními;
• pobyty dětí u rodičů (zákonných zástupců) jsou prokazatelně navázány na bodové hodnocení – přitom se jedná o jejich zákonné právo;
• dětem není zajištěna odborná psychologická a etopedická péče;
• Celá zpráva je k dispozici zde.

 Cílem systematických návštěv je posílit ochranu osob omezených na svobodě před všemi formami špatného zacházení. Ve školských zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy může mít špatné zacházení podobu nerespektování práva na soukromí, práva na rodinný život, posilování závislosti na poskytované péči, nerespektování sociální autonomie a práva na spoluúčast při rozhodování o vlastním životě. Zařízení v Chrastavě je určeno pro výkon ústavní a ochranné výchovy u chlapců se závažnými poruchami chování ve věku 12-18 let.